Sladké povídání plné medu a žihadel

Sladké povídání plné medu a žihadel

Velice záhy přišel člověk na to, že v dutinách některých stromů lze najít něco úžasně sladkého a voňavého. Ale s prvním medem přišla i první žihadla. Včely si svůj poklad bránily, seč mohly, ale člověk si novou pochoutku také nenechal jen tak ujít.

Časem se včely a lidé naučili žít spolu. Bez žihadel se to sice neobejde ani dnes, ale nová symbióza se stala výhodnou pro obě strany. A pokračuje dodnes. Žihadla nežihadla, odměna za bolest i trpělivost je sladká. Tento názor sdílí i předseda Základní organizace Českého svazu včelařů v Novém Městě na Moravě, Jiří Zavřel.

 

Já si myslím, že být včelařem není jen koníček, že je to spíše životní poslání. Co vy na to?

U mě to poslání začalo trochu později, protože jsem se ke včelaření dostal teprve před deseti lety. Někteří naši členové včelaří už třeba padesát roků. Já jsem k tomu byl spíše donucen okolnostmi. Ale podle mého názoru, když už se člověk do něčeho dá, tak by to měl dělat pořádně.  

Kromě toho klasického včelaření se už od začátku podílím i na různých akcích. Oboru včelařství propagace chyběla a moderní včelař se bez ní neobejde.  Byl jsem u všech ročníků výstav, které se pořádaly. Naše výstavy už dnes mají své místo v novoměstském kulturním kalendáři. A nejen tam. Jezdí na ně lidé z celé České republiky.

 
 

 

Ale včelaři z Nového Města na Moravě nedělají pouze výstavy. Pochlubte se svými dalšími aktivitami…

No, výstavy, to byl úplný začátek. V podstatě do loňského roku jsme dělali pouze výstavy. Vloni jsme uspořádali navíc přednášku pro veřejnost a to jak v Novém Městě, tak i ve Sněžném. Kromě toho jsme začali spolupracovat s Horáckým sdružením lidových řemesel kraje Vysočina. Spojili jsme síly a začali organizovat společné akce – řemeslné jarmarky. V Novém Městě na Moravě jsme obsadili všechny řemeslné jarmarky, byli jsme i ve Sněžném, v České Svratce a v Krátké. Velice se snažíme tento obor propagovat, a to hlavně na takových akcích, kde se sejde více lidí.

 

Říká se, že včelařů je čím dál méně. Vy se snažíte vychovávat i mladě včelaře. Máte jich hodně? Jaký je zájem u dětí?

Zájem není největší, ale máme v podstatě ve svém rajónu tři kroužky. První v Řečici, další v Novém Městě na Moravě a jeden na učilišti na Bělisku, dříve v Petrovicích. Několik dětí pravidelně každý rok kroužky navštěvuje.  Je to naprosto ojedinělá věc v celé České republice, protože více než jeden kroužek určitě nikde jinde není.

Včelařský věk je sice u nás vysoký, ale snažíme se jít tak trochu proti proudu času. Rozhodně nás neubývá. To je hlavně zásluha těch lidí, kteří se podílí na učení mladých včelařů a také na propagaci tohoto oboru.

 

Máte ve středu své základní organizace už někoho, koho jste učili v kroužku?

Máme. Jsou to kluci, kteří tam chodili už na základní škole. Dnes jsou na gymnáziu, a už mají svoje včely a sami včelaří.

Kolik vašich žáků se potom opravdu sami stanou včelaři – pokud se to dá procentuálně nějak vyjádřit – nebo jsou to jen takové chvilkové zájmy?

Je to možná chvilkový zájem. Ale v některých lidech to zůstane a až jednou přijde ta správná doba, tak se k tomu určitě, pokud budou mít jenom trochu možnost, vrátí. V kroužku se naučí, jak se zbavit strachu ze včel, naučí se základní postupy. Včelaření není výdělečný koníček, ale věřím, že se jistě k němu mnozí z našich žáků vrátí. Pokud jde o procentuální vyčíslení, je to zatím číslo nízké, asi tak 10 %. 

 

 

 

Vaši žáci jsou z vesnic nebo z města?

Ti, co začali včelařit, jsou hlavně z vesnic. Ale pokud jsem dobře informován, tak svoje vlastní včely má už i jeden chlapec z Nového Města.

 

Kolik žihadel musí člověk dostat, aby se stal včelařem?

No, s těmi žihadly je to asi trochu problém. I já jsem se jich bál hodně dlouho.  Navíc jsem hodně otékal, ale tělo si nakonec zvykne.  Jde hlavně o to překonat prvotní strach a postupně se naučit pracovat tak, aby žihadel bylo co nejméně.  To znamená naučit se chovat tak, abych včely zbytečně nedráždil, prostě pracovat rozvážně.  Včely samy se budou chovat jinak, než když do úlu včelař vtrhne jako loupežník.

 

Takže je vlastně máte ochočené……

Ne. Ochočit se nedají. Je to prostě hmyz. To jsou pověry, že by to nějak fungovalo, že znají včelaře. Doopravdy jde o to pochopit jejich zákonitosti života a nějak se jim přizpůsobit.

 
 

 

Já o vás vím, že děláte různé medové speciality. Pochlubte se.

Když jsem začal včelařit, tak převážná produkce medu u nás byla med světlý. U nás lidé většinou žádali ten tmavý lesní. Déle jim vydržel tekutý. Proto jsem začal pastovat květový med, který zůstane tekutý již trvale. Později jsem jej začal připravovat s rakytníkem a s dalšími druhy bylinek a ovoce. Dneska už dělám asi pět druhů medu takto připraveného.  Základem je kvalitní pastovaný med a k tomu je přidaná šťáva. Syrová šťáva z ovoce nebo z bylin.

 

Jak dlouho trvá výroba takového pastovaného medu s bylinkami?

V podstatě výroba netrvá déle než běžný pastovaný med.  Pastování je proces, při němž se med míchá, takže musíme mít nějaké zařízení, které ho zvládne rozmíchat. Med pak zůstane vláčný.

Mícháním se utvoří menší krystaly, které už neztvrdnou.  A do takto napastovaného medu se přilije šťáva.  Tu musím na podzim připravit z rakytníku, z aronie nebo z máty a zamrazit.

 

Takhle připravený med je určitě mnohem zdravější …

Je obohacený například o vitamín C, ten med sám o sobě neobsahuje, naopak byliny a ovoce ho mají. Takovýto med je jiný na pohled. A je trošku jiný i chuťově. Jsou lidé, kterým medová chuť nesedí a raději si vezmou ten s ovocnou nebo bylinkovou příchutí. To, jestli je zdravější už nechám na našich zákaznících.

 

Ale vraťme se k vaší výstavě. Bude se konat 10. – 17. listopadu v Kulturním domě v Novém městě na Moravě a bude to už její osmý ročník. Jak vznikl nápad udělat první ročník výstavy?

Přesně nevím, jak vznikl prvotní nápad, možná změnami podmínek v té době – po revoluci. Došlo ke změnám v odbytu medu a tehdejší členové výboru se tak snažili napomoci propagaci tohoto oboru a produktů. K  tomu měla a má výstava sloužit. Takže asi takhle nějak to vzniklo.

 

Na té první výstavě určitě nebylo tolik včelích produktů, jako máte dnes…

Nebylo, samozřejmě se to rozvíjí. Tak jak se všechno vyvíjí, i my nacházíme nové zdroje, nové dodavatele, nové výrobce. Každý rok se snažíme o to, aby na výstavě bylo něco nového. A můžu říct, že soudobá výstava je svým rozsahem minimálně trojnásobně větší, než když se začínalo.

 

Co nového bude na letošní výstavě?

Na letošní výstavě bude poprvé doprovodný program.  Vlastně ten doprovodný program zajišťuje Horácké sdružení lidových řemesel kraje Vysočina. Přítomna bude keramička, bude předvádět i drátkování. Když si někdo přinese jakoukoliv nádobu nebo láhev, může si ji nechat odrátkovat přímo na místě.  Ta tam bude v pátek šestnáctého.  V neděli jedenáctého by tam měl být dřevořezbář. A v  týdnu tam bude minimálně dvakrát probíhat zdobení perníků.

 

Já už jsem na vaší výstavě několikrát byla a vy tam kromě medu nabízíte i jiné zboží. Všechno to jsou medové výrobky nebo výrobky z včelích produktů?

Snažíme se, aby to byly výrobky z medu nebo včelích produktů. Perníčky, ty jsou vyloženě medové. Vyrábí je buď manželky našich členů, nebo naši známí.  A máme už i další dodavatele – profesionální perníkáře.  Zájem lidí je už tak velký, že bychom všechny perníčky sami nestačili vyrobit, i když těch od našich přátel si ceníme nejvíce.

Prodáváme i kosmetiku, jedná se o české výrobky, z českého medu, vosku nebo propolisu. Výrobci jsou včelaři nebo nějakým způsobem se včelaři spolupracují.  Stejné je to s medovinou a medovým pivem.

 

 

 

Tyto speciality budou zajímat především muže. Jak chutná medové pivo a jak správně se má pít medovina?

Začnu medovým pivem. Medové pivo je skutečně normální, kvalitní pivo. Je silné 15° a přímo při výrobě se místo cukru používá med. Trošičku tedy chutná po medu. Ale je to vynikající silné pivo.  Medovina, jak už název napovídá, se vyrábí také z medu.  Na rozdíl od vína, které se někdy v září sklidí a na Martina už je mladé víno na trhu, výrobní proces u medoviny je podstatně delší. A pokud se vyloženě nepoužívají postupy tovární, trvá to 2-3 roky než se může prodávat, než je vyčištěná a má tu správnou chuť. To je hlavní rozdíl oproti vínu. Proto je medovina mnohem dražší.  Tím, že se do ní používá jako základ med, jsou jiné i její vlastnosti. Tedy oproti vínu. Jak chuťové tak i ty senzorické.  A i zdravotně je medovina něco jiného, než víno. Protože je vyrobena z medu, je v ní vždy zúročena práce včelaře a především včel.  Já tvrdím, že to je nejdražší nápoj na světě. Na přípravě žádného jiného nápoje se nepodílí tolik živých tvorů.

 

Tak už známe postup při výrobě, ale jak ji správně konzumovat? My si ji vždycky v zimě ohřejeme a pijeme ji s citrónem.  Je tento postup správný nebo to děláme špatně?

Neděláte to špatně. Medovina se může pít jednak jako víno, a to jako červené víno, takže by měla mít pokojovou teplotu  - to je na běžné napití. Druhá možnost je ohřátá medovina, která v zimě velmi dobře prohřeje celé tělo.  Musí se ale ohřát jen na nějakých čtyřicet nebo padesát stupňů. A kolečko citrónu k ní také patří.

 

A o co je na vašich výstavách největší zájem?

Já si myslím, že o všechno. Téměř všechno, co jsme kdy dokázali nachystat, jsme tam taky prodali.  Ale určitě vedou perníčky. Chodí tam někteří lidé, kteří se na ně přímo chystají, vybírají si. Dá se říct, že jsou to sběratelé. Nevím, jestli je potom sní nebo co s nimi dělají.

Velký zájem je i o voskové výrobky, o med, medovinu, kosmetiku. Prodáváme i včelařské pomůcky a literaturu.   

 

 

 

Zmínil jste voskové výrobky. Co všechno se dá vyrobit z vosku?

Z vosku vyrábíme svíčky a figurky. Figurka je takový menší výrobek, je to hlavně pro malé děti. Nemusí se do ní dávat knot, protože takový malý kousek nestojí za to zapalovat. Děti mají přírodní výrobek, voní to v celém pokoji a ony se na to nějakou dobu vydrží dívat a hrát si s tím.

Svíčka, to je ta samá záležitost, prostě hlavně ta vůně zapáleného, čistého vosku. I nezapálená svíčka ze včelího vosku dokáže provonět celý byt. A je jediná, u které nevznikají žádné toxické zplodiny z hoření. Což u různých jiných barevných svíček ano. Takže pokud si někdo koupí svíčku z včelího vosku, tak je to zaručeně netoxické. Veškeré svíčky a figurky ze včelího vosku jsou ruční práce a asi z osmdesáti procent si je vyrábíme sami. Připravit na výstavu 10 kg voskových výrobků, to je spousta práce…

 

Já jsem si teď vzpomněla, že se kdysi včelí vosk používal i k vymazávání plechu na pečení….

Používá se dodneška. Na výstavách prodáváme i takovýto včelí vosk. Je to vybraný, tzv. panenský vosk, čili ten, ve kterém nebyl včelí plod a neprošel průmyslovým zpracováním. Je to prostě čerstvý vosk daný do formiček.  Takovým se může bezpečně vymazávat pod cukroví, pod perníky… Cukroví pak není mastné a dostane tu nádhernou vůni včelího vosku.

 
 

 

Tak snad ještě jednou malé připomenutí. Osmý ročník tradiční včelařské výstavy s poetickým názvem „Vůně medu“ se bude konat ve dnech 10. – 17. Listopadu v KD v Novém Městě na Moravě vždy od 8 do 18 hodin. A kdybyste se chtěli zúčastnit i slavnostního zahájení, přijďte už v pátek 9. listopadu v 15 hodin tamtéž.