Tato slova přesně charakterizují vystoupení mažoretek. A i když vše vypadá jednoduše a přirozeně, za ladným pohybem se skrývá tvrdá dřina a hodiny a hodiny nekonečné práce.

 Všechna děvčata musí sladit krok, pohyby musí být jeden jako druhý. A samozřejmě nesmí chybět ani úsměv na tváři, který je pro mažoretky typický.  

Mezi přední soubory mažoretek v České republice se řadí i dívky z Tanečního studia Evy Olejníkové z Nového Města na Moravě.

Jak dlouho už funguje vaše taneční studio?

Taneční studio jsem založila v roce 2000.

Proč zrovna taneční studio a mažoretky?

Když člověk pracuje dvacet tři let na jednom místě, tak dostane chuť začít něco sám.  A tohle byl právě můj případ. Takže jsem se rozhodla začít na vlastní pěst.

Jaké byly začátky?

Nelehké, tak jako každý začátek. Ale bylo tam nadšení a to pomohlo všechno překonat.

Kolik mažoretek jste měla zezačátku?

Sto dvacet pět. Byla tam děvčata od pěti do osmnácti let. To je ale pořád stejné, věkové rozmezí se nezměnilo.

Pracuje se lépe s malýma nebo s většíma?

Každý věk má něco do sebe. Malé děti jsou roztomilé, jsou ještě hodné a poslušné. Navíc mají rády legraci a často se s nimi zasměju. U těch velkých je naopak zase vidět propracovaná technika. To, co se za ty roky děvčata naučila, se rozhodně neztratí. Pro mne je to takový balzám na duši. Jejich vystoupení mají vysokou úroveň.

Jak se vyrovnáváte s tím, když musíte někomu říct, že nemá talent?

To je hrozně těžké. Každý člověk má určité schopnosti, ale výrazný talent má málokdo. Pohybové schopnosti má hodně děvčat a je třeba dostat z nich co nejvíc. U někoho to ale nejde, ale to má důvod spíše v nekázni, než v čemkoliv jiném. Pak se stane, že je to přestane bavit a odejdou samy.

Většina dívek je určitě velice šikovná, pochlubte se nějakými úspěchy.

V roce 1998 získaly novoměstské mažoretky titul 1. Vicemistra Moravy a Slezska, který o rok později obhájily a navíc na Mistrovství České republiky obsadily páté místo. V roce 2000 jsme poprvé vystupovaly v zahraničí, naší hostitelskou zemí se stala Francie a Německo. Rok na to dívky předvedly své umění v Německu a doma získaly titul Mistři regionu. V roce 2002 jsme už měly více družstev a také více úspěchů. Na Mistrovství České republiky obsadila naše děvčata 2., 4. a 5. místo. V roce 2003 byly nejstarší dívky dokonce nominovány na Mistrovství Evropy. K Francii a Německu se v roce 2004 přidalo ještě vystoupení ve Španělsku. A to jsem ani nevyjmenovala všechny.

Úspěchů je čím dál více. Ten nejnovější patří jedné z nejmladších členek Anetě Lopraisové.  Na Mistrovství Moravy ve Valticích získala v kategorii "Cadetky - Sólo" krásné 2. místo a postoupila na Mistrovství České republiky. Anetka je veliký talent, to je právě jedna z těch dívek, které mají před sebou budoucnost.

Bývala jste také mažoretkou, když jste byla malá?

Ne, za mne ještě nic takového na Vysočině nebylo. Já jsem odkojená baletem a moderní gymnastikou.

Proč tedy mažoretky?

Mně se to vždycky líbilo. Když jsem je občas viděla v televizi, vždycky mne zaujaly. Ale nikdy jsem neměla příležitost se to naučit a ani jsem nevěděla, jak na to. Pokaždé, když jsem sledovala, jak točí hůlkou, tak jsem si myslela, že mají uprostřed nějakou karabinku, kterou provléknou prst. Ale protože i moderní gymnastika je cvičení s náčiním, tak jsem k mažoretkám měla velice blízko. Kuželová technika je podobná. Začala jsem se pomalu učit sama. Jednou jsem jela za svou kamarádkou, která je z Kolína a tam je velká tradice mažoretek. Ona mne naučila základní techniku. Ale ještě dnes stále objevuji nové prvky.  Tréninkem je spolu s děvčaty zdokonalujeme.

Pokud vím, tak je při vašem tanečním studiu také oddíl moderní gymnastiky…

Moderní gymnastika je vlastně spojena s mažoretkami. V každé skupině, kromě těch velkých, děláme obojí. A když někdo projeví velký talent, tak chodí ještě na další hodiny, aby se mohl připravit lépe na závody. Někdo trénuje i čtyřikrát týdně a výsledky jsou potom znát. Po dva roky se už několik děvčat probojovalo až na Mistrovství České republiky.

Jak je to s oblečením a obutím mažoretek?

Všechno mají děvčata vypůjčené ode mě. A všechno se šije na zakázku, což není zrovna nejlevnější. Jeden pár kozaček například stojí kolem dvou až tří tisíc korun. U kostýmů se cena pohybuje mezi tisíc dvě stě až tisíc pět set Kč na jeden kostým. Náročné jsou i jejich opravy. Kromě oblečení a obuvi půjčuji děvčatům náčiní. 

A školné?

Školné činí za pololetí 1350 Kč a v něm je zahrnut jak pronájem tělocvičen, tak i můj honorář. Když jedeme na soutěže, tak si děvčata ještě částečně hradí autobus a někdy i startovné.  Stejné je to i se zahraničním vystoupením, to si holky platí také jen částečně, zbytek hradí organizátor. 

Pořádáte i vy nějaké přehlídky nebo soutěže mažoretek v Novém Městě na Moravě?

Dělali jsme pět let společně s rodiči „Zlatou hůlku“. První ročník proběhl v roce 2000. Zlatá hůlka - to byl veliký festival mažoretek v Novém Městě na Moravě s vysokou úrovní. Hostili jsme vynikající soubory. I několikanásobné mistryně České republiky Dixi Stonava.  Skvělý byl tým rodičů-organizátorů. Nakonec jsme ale museli skončit, protože se festival neustále prodražoval a my bychom jej už finančně neutáhli. Náklady na ten poslední přesáhly devadesát tisíc korun. Městský úřad sice něco přidal, ale stálo mne to hodně práce a běhání, než jsem vyřídila všechny podklady. Navíc ta částka samozřejmě na všechno nestačila a já hlavně potřebuji finanční prostředky na kostýmy a další vybavení pro taneční studio.

 

Co takhle kluci, nemáte v oddíle žádného?

Nemám, ale kluky by to taky určitě bavilo. Jen nevím, jak bych pak děti zvládala. To si vůbec nedovedu představit. Kdysi, když jsem ještě pracovala na ZUŠce, tak jsem pár kluků učila. Bylo to fajn, ale mám za to, že by nad sebou spíše potřebovali mužskou ruku.

Zmínila jste zahraniční zájezdy, jak uhlídáte takovou spoustu děvčat v cizině?

Já musím děvčata pochválit, protože vědí, co mohou a co nemohou. Nikdy jsme neměly absolutně žádný problém. Uvědomují si, že reprezentují v zahraničí svoje město, Taneční studio i Českou republiku.

Jak je to s nevraživostí mezi mažoretkami?

To není ani tak problém u nás v oddíle, jako spíše mezi cizími soubory. Některé holky jsou hádavé a občas i útočí na jiné soubory. Jednou se nám dokonce stalo, že nám cizí mažoretky kopaly do autobusu.

Naše děvčata to pak hrozně mrzí, snažím se jim rozumně vysvětlit, aby se nechovaly stejně. Rivalita tu je vždycky, ale neměla by se proměnit v agresivitu. Soupeření je zdravé, ale nenávist už je problém.

Novoměstské mažoretky vedete sama, neuvítala byste pomocnou ruku?

To určitě ano.

A co by měla splňovat případná uchazečka o místo?

Jednak by měla mít za sebou už určitou pohybovou průpravu a zkušenostmi s dětmi. Buď na ZUŠce nebo v oddíle moderní gymnastiky či mažoretek. Upřednostnila bych uchazečku se znalostí výrazového tance, který občas s děvčaty děláme, jenže teď už nám na něj mnoho času nezbývá. Ale zatím to ještě není aktuální, protože na další pracovní sílu nezbývají peníze. Musely bychom sehnat nějakého sponzora, který by nám finančně vypomohl.

Jak je vidět, ani mažoretky to nemají jednoduché. I ony se potýkají hlavně s nedostatkem financí. Jejich činnost je velice náročná a něco stojí. Snad se jim brzy podaří najít sponzora, který by je zaštítil finančně. Určitě by takto vynaložených peněz nelitoval, protože novoměstské mažoretky mají opravdu vysokou úroveň a stejně dobře, jako zastupují své město, by jistě reprezentovaly své mecenáše.