Galerií najdete na Vysočině mnoho. Malé i ty větší. Ne v každé z nich ale dostanou prostor kromě renomovaných umělců i amatéři. Přitom i jejich umění má mnohým co říct.

A přece se sem tam nějaká taková galerie najde. Tak například když pojedete z Velkého Meziříčí do Nového Města na Moravě, můžete si naplánovat cestu přes starobylý Křižanov. A hned na kraji této obce objevíte po pravé straně malou galerii s příhodným jménem „Galerie Dvorek“. Podle jejího názvu lze téměř přesně určit velikost výstavních prostor (i když tak malé zase opravdu nejsou). Jestliže se rozhodnete zastavit auto a jít se podívat dovnitř, budete vždy (samozřejmě že v rozumnou ranní, polední , odpolední a večerní dobu) mile uvítáni majiteli této galerie,  Michaelou Janákovou a Jaromírem Bursou. S druhým jmenovaným jsem se v křižanovské galerii setkala i já.

 

 

 

Kdy jste se přestěhovali do Křižanova?

Přišli jsme sem v roce 2002, koupili jsme si zde domek na inzerát. Ten jsme pomalu přestavovali a upravovali podle našich představ. K domku patřily také bývalé chlívky a kůlny, které nám bylo líto zbourat. Přemýšleli jsme o nějakém jiném využití pro tyto prostory a napadla nás galerie.

Hlavní částí naší galerie je dvorek. Předpokládali jsme, že budeme vystavovat i zde. Stal se místem pro volnou tvorbu jako je keramika nebo sochy.

 
 

 

Rozhodli jste se umožnit výstavy i amatérům, jste také takový „amatér“?

Dělám rád věci ze dřeva, ale za umělce se rozhodně nepovažuji. Spíše je to takové sebeuspokojení. Člověk si něco vymyslí a dotáhne to do konce. Má to nějaký smysl.

Když se mi cokoliv povedlo a chtěl jsem, aby mi to vystavili v nějaké galerii, tak se mi smáli a říkali, ať zkusím něco jiného. Stejně dopadli i mí přátelé a známí, kteří se pokusili vystavit svá díla v nějaké galerii.

Po těchto zkušenostech jsme se rozhodli takovýmto „amatérům“ poskytnout možnost vystavovat a nabízet svá díla k prodeji u nás. Vystavující nám nic neplatí, pouze pokud se něco prodá, bereme si dvacetiprocentní marži. Není to moc, pokryjeme taktak výdaje na elektriku a pojištění. Ale na komerčním úspěchu galerie naštěstí nejsme finančně závislí.

 
 

 

 

Vystavují u vás pouze amatéři nebo i renomovaní umělci?

Kdokoliv. Většinou vyhlásíme nějaké téma a každý si může přinést ten svůj výrobek. Podmínkou ale je, že se nám to musí alespoň trochu líbit.

 

 

 

Jste tedy první kritici vystavených děl…

Ano, to jsme. Ani jeden z nás není odborník. To je ale naše štěstí, protože při výběru děl nejsme omezováni žádnou specializací. My nepreferujeme ani materiál, ani umělce se jménem. Vystavujeme prostě to, co nám padne do oka. Ale snažíme se o to, aby nabídka byla pestrá a zajímavá a aby oslovila co nejvíce návštěvníků.

Jediné, co rozhodně nechceme, to je, aby se z naší galerie stalo dárkové zboží. Každá práce musí mít svého autora a musí být originál. Komerci nechceme.

 

 

 

 

 
 

 
 

 

A je něco, co byste chtěli, ale ještě se vám to nepodařilo sehnat?

Chtěli bychom tady vystavit díla uměleckého kováře.

 

Vybudovat z ničeho a bez zkušeností galerii určitě nebylo jednoduché…

To bych neřekl. Žádné velké problémy jsme s tím neměli. Ani administrativního rázu. Na finančním úřadě byli velmi vstřícní a poradili nám, jak celou věc zlegalizovat a dotáhnout do konce tak, abychom se v budoucnosti nedostali do potíží se zdaněním případného zisku. Vstříc nám vyšli i představitelé obce, kteří nám umožnili zdarma instalovat poutač na náměstí a navíc nám pravidelně vyhlašují a uveřejňují naše akce.  

Jediný problém byl v tom, že jsme nevěděli, jak se vlastně taková galerie dělá. A tak jsme se rozjeli do okolí a navštěvovali blízké i vzdálenější galerie. Prohlíželi jsme je a také se vyptávali.  Většina galeristů nám velice ochotně poskytla žádané informace, málokdo nám pomoc odmítl. Ale velice často jsme se setkali s tím, že nás od toho zrazovali. Zřejmě si mysleli, že chceme rychle zbohatnout a vysvětlovali nám, že vlastnit galerii není žádný zlatý důl. To ale nebylo smyslem ani cílem našeho snažení, takže jsme se rozhodli galerii vybudovat.

 
 

 

Jak se na provozu podílíte?

Manželka má smysl pro aranžmá, vyváženost a uspořádání věcí. Já, jako mužský, jsem trošku nepořádný a ona všemu dává řád a smysl. Já jsem stavař, takže zvládám spíše ty hrubší práce. Vzájemně se doplňujeme.

 

Amatérští umělci si vás asi najdou sami, ale jak je to s těmi, co už mají nějaké jméno?

Ty se snažíme vyhledat a oslovit my. Někdo na to přistoupí, jiný ne. Ale to je otázka hlavně vytíženosti kumštýře. Někteří z nich vystavují nejen doma, ale po celé Evropě. Jsou výtvarníci a umělci, kteří u nás vystavují rádi a naše prostory se jim líbí. Jako příklad uvedu třeba fotografa Jindřicha Štreita, malířskou rodinu Rossí a další.

 

Spolupracujete třeba i s dětmi?

To ano. Pravidelně u nás vystavují žáci z umělecké školy z Velkého Meziříčí a spolupracujeme také s místní základní školou. Děti mají ohromnou radost z toho, když u nás najdou vystavený svůj výkres. A stejně hrdí jsou i jejich rodiče.

 

Spoustu exponátů máte vystavených na dvoře, jak je to v zimě?

Vystavujeme i v zimě. Končíváme vánocemi, to máme poslední velkou výstavu. Vloni to byla výstava andělů, předloni zase vánoční ozdoby. V čas předvánoční chodí opravdu hodně návštěvníků, většina z nich u nás nakoupí dárky pod stromeček.

Do velikonoc pak máme zavřeno. Nejvíce našich návštěvníků je z řad turistů, chatařů a chalupářů. Máme i pár místních příznivců, ale většina zájemců o prohlídku přichází až po velikonocích.

 
 

 

Mohl byste našim čtenářům trochu představit vaši nejnovější výstavní akci?

Jsou to ptačí krmítka, pítka, budky, kukaně, hnízda, holubníky, prostě cokoliv, co lidé chystají pro ptáky. Celá akce vznikla tak, že k nám jednoho dne přišla paní a chtěla na zahradu u své chalupy nějakou originální ptačí budku. Žádnou jsme neměli, tak jsem ji vyrobil sám. V té souvislosti nás napadlo, že to je zajímavá myšlenka, které by se mohli zúčastnit i další výtvarníci. Oslovili jsme všechny naše známé přátele a přispěvatele. Všichni slíbili, ale někteří na to časem zapomněli. I přes to se nám sešla výrobků spousta, hodně jich dodaly školy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 
 

 

 

 

Kolik jich máte?

Teď zrovna padesát sedm a ještě dalších čtyřicet je na cestě. A kdyby měl ještě někdo zájem, může kdykoliv své dílo k nám přivézt.

Každý návštěvník, který k nám teď přijde, si může vybrat jeden z vystavených výrobků, ten, který se mu nejvíce líbí a dát mu svůj hlas. Koncem září se to vyhodnotí a pak budou slavnostně vyhlášeny výsledky a předány ceny.

 
 

 
 

 

Co říkají na vaše vystavená díla ornitologové?

Jeden tady byl a říkal, že je to moc umělecké, že ptáci mají jiné potřeby. Ale naším záměrem bylo vystavit spíše něco, co by oživilo zahradu, dvorek nebo balkón. Navíc jsme probudili zájem u dětí. Nejen o ptáky, ale o přírodu vůbec.

 
 

 

 Křižanovská galerie Dvorek je trochu netypická. Nezapadá úplně přesně do škatulky galerií, ale věřte, že zde budete vždy vlídně přijati. Dokonce i s malými dětmi, které mnozí galeristé ve svých výstavních prostorách velice neradi vidí.

Většina z těch, kteří zmíněnou galerii někdy navštívili, se sem velice rádi vrací. Tak až budete mít cestu kolem, nezapomeňte zastavit auto a jít se podívat na „Dvorek“.