Každý, kdo navštíví obec Kundratice a konkrétně statek pana Zdenka Slonka, si na tento jazykolam určitě vzpomene.

 Pštrosů má ale pan Slonek nepoměrně více. Oplotil hektar svého pozemku a na tomto místě chová celé hejno těchto, pro naše končiny netypických, ptáků.

Proč jste se rozhodl chovat zrovna pštrosy?
Baví mne chov zvířat. Mám na to i vzdělání, vystudoval jsem zemědělskou školu. Jednou za mnou přišel kamarád, že má pole a že by na něm rád choval nějaké zvíře, které by spáslo vše, co tam naroste. Ovce nechtěl a kdesi jsme objevili, že podobnou službu mohou udělat i pštrosi. A tím to vlastně začalo.

Kde jste sbíral informace o chovu?
Objeli jsme republiku a navštívili několik chovatelů. Všichni nejsou ochotni se podělit o své zkušenosti. Těch, kteří vám poradí, je opravdu málo. Pár věcí řeknou, ale základní zkušenosti jsme museli tvrdě nasbírat až sami. Nakonec jsme si z internetu stáhli příručku a podle ní se snažíme pštrosy chovat.

Jaké byly začátky?
Jak kdy. Je to pěkné, když se hejno v klidu popásá, neštěstí je, když vám to uteče.
Když jsme si přivezli první kuřata, celí šťastní jsme je zavřeli do ohrádky, nakrmili, napojili a odjeli jsme na nákup. V okamžiku, kdy jsme se vraceli, jsme zůstali jako opaření. Pštrosi nám chodili po vesnici po silnici. Honem jsme zastavili auto a vyskočili a spolu se sousedy jsme půl hodiny naháněli čtrnáct pštrosích kuřat.

Kde se sežene takové pštrosí kuře?
Od chovatelů. Někteří se věnují speciálně líhnutí a odchovu kuřat. Slepice snese čtyřicet až šedesát vajíček za sezónu a oni pak kuřata vypiplají a prodávají třeba měsíční kuřata.

Kolik jich v tuto dobu máte?
Chovných máme osm a dorostenců čtyřicet.

V jakém stáří jdou na porážku?
Dvanáct až šestnáct měsíců, podle váhy.

Co všechno se dá z takového pštrosa zužitkovat?
Dá se z něj zužitkovat maso, kůže, dá se z něj vyškvařit sádlo, které chutná jako husí a také peří. Se pštrosy je trochu problém, protože se musí porážet na jatkách. Bereme si pak maso a z něj si necháváme dělat vlastní výrobky, třeba klobásy nebo debrecínky.
V loňském roce se sem dovezlo hodně pštrosího masa z Afriky, čímž se rapidně snížila cena za výkup a to nám trochu podrazilo nohy.

Jak chutná pštrosí maso?
Trochu jako hovězí svíčková a trochu jako zvěřina. Je to ale o něco křehčí a úprava je rychlejší. Dá se upravovat jakkoliv. Navíc je dietní a má minimum cholesterolu.

Jak je odchytáváte?
Není to jednoduché. Musí být vždy dva a musí být sehraní. Je nutné pštrosovi zamezit vidění, dát něco na hlavu a pak už je s ním lepší manipulace. Když vidí, tak je to špatné.

Co takhle zřídit si k chovu ještě restauraci se pštrosími specialitami?
Bylo by to pěkné. Ale jsme na to pouze dva. Naše děti k tomu vztah zatím nemají nebo bydlí jinde. Budeme rádi, když to dotáhneme do té fáze, že budeme líhnout malé. Nebráním se nějakému posezení, ale zatím to nevypadá.

Dá se pštros ochočit?
Moc přítulné zvíře to není. Do dvou let, než jdou do toku, se s nimi dá komunikovat. Asi před třemi týdny mne jeden starší vyprovodil z ohrady a musel jsem být hodně rychlý, abych mu utek.

Mluvil jste o toku, mají pštrosi nějaký zvláštní svatební tanec?
Mají. Teď to pomalu začínají zkoušet.

Jak se liší kohouti od slepic?
Kohouti jsou tmavší, ve třech ve čtyřech letech zčernají úplně. Mají bílé zakončení křídel. Slepice jsou šedé nebo šedohnědé.

Máte více druhů pštrosů?
Máme dva druhy. Pštrosa černého a modrokrkého. Kromě nich existuje ještě pštros červenokrký. Společně spadají pod označení pštros africký dvouprstý. Ten prst vepředu, který vypadá jak dráp, používají k bojům. Stoupnou si proti sobě a nohama se tlučou do hrudníku.
Největší podíl masa má červenokrký, ale zase je o rok později dospělý.

Před nedávnem byly velikonoce, dostávali u vás mrskáči pštrosí vejce?
To ne. Vajíčka máme zatím pouze dvě, teprve tento rok nám slepice začínají nést.

Takže už byla první vaječina?
Byla, najedlo se z ní osm hladových lidí. Tato první vejce jsou menší, ale jinak by mělo jedno stačit pro deset až patnáct lidí.

Liší se nějak chuťově od slepičích vajec?
Je to možná o něco jemnější, ale velký rozdíl tam nevidím. Hlavně na to musíte vzít větší kastrol.

O pštrosích se říká, že jsou rychlí běžci...
Jak už jsem říkal, mne samotného jeden velmi rychle vyprovodil z ohrady, takže to mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Tentokrát jsem ještě vyhrál, ale nevím, jak to dopadne příště.

Také se o nich tvrdí, že strkají hlavu do písku....
Tak to jsem u těch našich ještě neviděl. Tento názor vznikl spíš z toho, že neustále něco zobou a mají hlavu u země.

Pštrosi mají velice silné nohy, to je jejich nejnebezpečnější zbraň?
Řekl bych, že ano. Dokážou jimi pořádně kopnout. Zajímavé je, že kopou dopředu, což by nikdo nečekal.

Čím je krmíte?
V létě převážně vojtěškou nebo jinou jetelovinou a obilím a v zimě senáží a obilím. Senáž si bereme z místního JZD, vojtěšku si na poli pěstujem sami. Teď už pomalu roste, tak jim občas dáme něco zeleného, ale koukají na to zatím překvapeně, neví, co s tím.

Jsou mlsní?
Vojtěšku najdou kdykoliv (až si na ni zase zvyknou), to je pro ně magnet.

Chodí vám sem často návštěvníci okukovat ty velké slepice?
To chodí. Jsou ale návštěvy dobré a špatné. Stává se nám, že sem jezdí auty přes pole. Zničí vojtěšku a je jim to jedno. Když jen okukují, tak nám to nevadí. Ale jakmile začnou ničit, co jim přijde do cesty, to mi pak opravdu vadí. Musí si uvědomit, že jsou na soukromém pozemku. A auta taky pštrosy ruší.

Chcete své pštrosí hejno ještě zvětšit?
Chtěli bychom. Aby z toho člověk mohl žít, tak je potřeba mít alespoň sto padesát kusů.

Z těchto obrovských ptáků jde opravdu strach. Silné pštrosí nohy vás odradí od jakékoliv návštěvy v jejich teritoriu. Zato peří mají nádherné. Ne nadarmo po něm byla odpradávna sháňka. Teď tomu není jinak. O peří kundratických pštrosů má už například zájem Cirkus Berousek, který potřebuje vyzdobit chocholy svých koní. Zatím však pštrosi tolik per nepoztráceli, takže poptávka dosud převyšuje nabídku. Ale až pan Slonek své hejno rozšíří, určitě se na všechny zájemce dostane.