Jeden za všechny - všichni za jednoho

Jeden za všechny - všichni za jednoho

Toto mušketýrské heslo bylo vyryto na znaku používaném blažkovskými hasiči už v dobách, kdy byl jejich sbor tak říkajíc v plenkách.

Hasičský sbor obce Blažkov poznáte na jakékoliv akci zcela neomylně. Jejich bílé uniformy a nablýskané historické helmy doslova září vedle fádní modře moderních stejnokrojů. Rudě natřená stříkačka, která už nějaký ten rok pamatuje, je tažena párem koní. Prostě radost se na ně dívat. Však také přitahují pohledy všech přítomných a nejvíce dětí.

Obec Blažkov není nijak velká a najdete ji asi dvanáct kilometrů jihozápadně od Bystřice nad Pernštejnem. Přesné datum jejího vzniku není známo, první písemná zmínka však pochází z roku 1348, kdy Jimram z Kamene prodával část panství svým bratrům, Ješkovi a Benešovi z Boskovic. V listině tehdy zmiňuje i Blažkovu Lhotu.

Blažkov už dávno není součástí žádného panství, dnes je samostatnou obcí. Bydlí v něm 183 stálých obyvatel. Často se ale s jeho jménem setkáváme. Zejména na různých hasičských výročích či oslavách. Místní Sbor dobrovolných hasičů obec doslova proslavil. A čím je tak výjimečný? Především neuvěřitelnou aktivitou a oddaností svých členů. Svému sboru věnují maximum osobního volného času a to zcela nezištně.

Sami blažkovští hasiči - strojník Jiří Tomášek, velitel Vladimír Koutecký, starosta Josef Tomášek a řadový člen Libor Král - vypráví o svém sboru s láskou a také hrdostí.

Kdy byl váš sbor založen?
8. března roku 1884. Prvním velitelem byl Eduard Hamřík a podvelitelem Jan Žilka.
V roce 1878 byl v Blažkově obrovský požár, při němž shořela třetina náměstí. Hlavní problém byl v tom, že nebylo čím hasit. Než k ohni dojeli hasiči z Bystřice, bylo už téměř vše zničené.
Představitelé Blažkova se proto rozhodli zakoupit obecní stříkačku, aby nebyli při požárech odkázáni na cizí pomoc. Stříkačka byla do Blažkova slavnostně dovezena v roce 1883 a rok na to vznikl i sbor dobrovolných hasičů.

Kolik máte členů?
V současné době je nás třicet sedm, průměrný věk je okolo pětatřiceti let.

Co mládež?
Máme tři družstva mladých.

Jsou všichni členové aktivní?
U nás spolupracuje asi devadesát procent členů. Taky se najde pár těch „méně aktivních", ale jsou to opravdu výjimky.

Co ženy, máte je ve sboru taky?
Ne, to ne. Za celou historii jsme ve sboru neměli ani jedinou ženskou. I když, mezi námi, ony hasičky nejsou, ale ve skutečnosti nám hodně pomáhají. Takže jsou vlastně takovými polovičními členy.

Zaujali mne hlavně vaše historické uniformy a vybavení...
Chlapi jsou zatížení na veterány, takže jsme dali do kupy původní stříkačku z roku 1883. Nakonec jsme se domluvili, že když máme vybavení, tak by to chtělo ještě uniformy. Ty nám ušily manželky, sestry a maminky. Helmy jsme taky horko těžko posháněli. Dalším problémem byly sekery, které k uniformě kdysi patřily. Chodili jsme po dědině a prosili, jestli by někde takovou sekeru ještě nenašli. Nakonec se nám podařilo dát jich do kupy dvanáct.

A odkud máte koně?
Koně máme domluvené s lesákem z Bratrušína. A když nemá čas, tak bereme jiné.Na koně k hasičské stříkačce se žádné velké nároky nekladou. Hlavně to musí být dobří tahouni. Koně z Bratrušína jsou vynikající.

Koho to vůbec napadlo, vrátit se o tolik let zpátky?
To byl kolektivní nápad. Blížilo se výročí založení hasičského sboru a my jsme ho chtěli oslavit nějak jinak. Už rok před výročím, tedy 2003, jsme zrenovovali motorovou starou stříkačku, abychom se mohli trochu ukázat.V 2004 jsme opravovali koňku. Tedy opravovali se říct nedá. Spíš upravovali. Po technické stránce se s ní nemuselo dělat vůbec nic, tak precizní práci staří řemeslníci odvedli. Ta nás všechny přežije. Akorát dřevěné doplňky nám dodělal místní stolař.

Jaká byla doma reakce, když jste oznámili, že chcete ušít historické uniformy?
Šila nám to vlastně sestra jednoho hasiče. Nejhorší byly ozdoby, ty už musely dělat všechny ženy. Paradoxem je, že žádná nemohla přijít na to, jakým způsobem je vytvořit. Vykoumal to až jeden z hasičů, ten pak všechny učil.
Jediné, co jsme si nechali dělat na zakázku, byly opasky. Problém byl s helmami, ty jsme sháněli po bazarech i po známých. V Blažkově se našly pouze tři. Dvě ještě z Rakouska - Uherska.

Často předvádíte hasičský útok v jeho historické podobě.
Poslední dobou jsme čím dál častěji zváni, abychom zpestřili program různých oslav. Neděláme to pro peníze, jen za občerstvení a naftu, kterou projedeme. Kolikrát jsme některé žádosti museli i odříct, třeba vloni toho bylo opravdu moc, sobota co sobota. A pak také našim ženám se vůbec nelíbí, když jsme každý víkend pryč. A když náhodou nejsme pryč, tak zase něco děláme přímo v Blažkově.

Kolik máte stříkaček?
Jednu historickou, dvouproudní. S tou jezdíme na předváděčky. Vloni jsme s ní byli i na závodech a vyhráli jsme sud piva.
Po válce byl zakoupena druhá stříkačka, tu jsme také zrenovovali, v roce 2004.
A navíc máme ještě tři auta. Jedno jsme koupili vloni, Tatru 148, cisternu. Dva měsíce jsme ji dávali do kupy. Koupili jsme ji za cenu šrotu od baňařů z Rožínky. Byl to vlastně zanedbaný vrak. Měli jsme štěstí, že o ni nebyl zájem. Oni to museli nejdříve nabídnout státním podnikům, ale žádný něco takového nechtěl. Naštěstí My jsme ji vzali a dali svépomocí dohromady.

Jak si váš sbor vydělává na svou činnost?
Brigádničíme, hlavně pro obec. Obec nám za to pomáhá, třeba nám přispěla na zakoupení již zmíněné Tatry 148. Děláme všechno, co je potřeba. V lese, sběr odpadu, opravy obecních cest. Cokoliv se v obci děje, tak dělají hasiči. Je tu asi padesát pět chlapů a z toho je třicet pět hasičů, takže to stejně všechno musí dělat hasiči. Nikdo jiný tu vlastně ani není.

Jak často se scházíte?
Podle potřeby, třeba dvakrát v týdnu.

Které akce pro své spoluobčany připravujete?
Začínáme každoročně „Sousedským bálem". Pak naše ženy pořádají pro děti karneval a v tom jsou jim hasiči nápomocni. A v létě pak máme „Závody přes rybník". Ty se u nás organizují už od roku 1947. Původně to byla doprovodná akce k dožínkám. Letos máme výročí, šedesát let. Takže 22. července 2007 vás zveme na naše „Závody přes rybník". První cenou je jízdní kolo.
Kromě těchto akcí pořádáme ještě zábavy, ty máme tak dvě v roce.

Co zásahy?
Těch požáru tady naštěstí ubývá. Byli jsme v devadesátém sedmém u většího požáru na Olešinkách, tehdy hořel kravín. Profíci to ulili a odjeli a my, dobráci, jsme tam zůstali do rána a dodělávali špinavou práci. To byla jedna z posledních velikých akcí. Jinak sem tam v Šiklově mlýně jsme hasili ohníčky, ale na žádné velké akce nás neberou. Kdybychom měli Tatru v době, kdy hořel Pernštejn, tak bychom vyjeli.

Ale s vaší historickou stříkačkou byste tam určitě také působili dobře. Historické prostředí, o něco málo novější vybavení záchranného sboru...
Možná bychom tam opravdu zapadli. Ale nevím, jestli bychom byli co platní.

Na soutěže chodíte?
Za posledních dvanáct let jsme byli pětkrát první a čtyřikrát druzí. A děti šestkrát vyhrály, čtyřikrát byly druhé, třikrát třetí. Až na nějaké tři roky, kdy se nám nezadařilo, to bylo dobré. Jednou se nám třeba ženil strojník a soutěž byla hned druhý den. To jsme skončili jako desátí. Ještě jsme nevyběhli a už jsme měli třicet trestných vteřin. Na soutěži máme určité podmínky, mimo jiné se hodnotí ustrojení. A my jsme šli přímo ze svatby, která končila někdy ráno ve čtyři. Velitel samozřejmě neměl opasek, na nohou měl tenisky, chyběla mu pokrývka hlavy. Takže jakmile družstvo zahlásil, ihned dostal třicet trestných bodů.

Tak muselo družstvo běžet o to rychleji...
To už se nedalo dohnat.... Vždycky skončíme na trestných bodech. Desetkrát to zkoušíme a po jedenácté to zas někdo zkazí.

Jaké jsou další plány?
Pro tu naši historickou činnost bychom chtěli teď sehnat ještě trubače. K týmu vždycky trubač patřil.

Vypadá to, jako by se vašemu sboru všechno dařilo.
To ne, i my máme problémy. Největším oříškem je umístění techniky. Máme ji na třech místech. Jedno auto v hasičské zbrojnici, historickou techniku v obecní stodole a na Tatru jsme si pronajali garáž.
Ale už jsme našli řešení. Rozhodli jsme se začít se stavbou nové garáže, do které by se nám vešlo všechno.

Takže až někde uvidíte hasiče v bílých uniformách, jak se pachtí s ruční stříkačkou, určitě v nich lehce poznáte blažkovský Sbor dobrovolných hasičů. A heslo „jeden za všechny-všichni za jednoho", které platilo už v dobách jejich pradědečků, tak to platí dodnes.