Tak to je název velkolepého projektu, který se začal realizovat před jedenácti lety v Rokytně nedaleko Nového Města na Moravě. Měl zde být vybudován komplex budov, sloužící zdravotně postiženým spoluobčanům. Už to, že se pokládání základního kamene zúčastnil Milan Uhde, dávalo záruku, že projekt bude dokončen. Ale po dodělání hrubé stavby opustili dělníci svá místa a od té doby objekt chátrá a pomalu se stává nebezpečný svému okolí. O jeho minulosti a hlavně budoucnosti jsem si povídala s místostarostkou Nového Města na Moravě, paní Zdeňkou Markovou.

Chtěla bych se vás zeptat, kdy byla stavba Arche zahájena a za jakým účelem?

Datum, kdy to bylo stavěno si nepamatuji, určitě bych přesné číslo neuvedla. Tento objekt měli využívat občané tělesně postižení, kteří se ocitnou bez práce a měl sloužit právě k jejich rekvalifikaci.

A proč z tohoto záměru sešlo?

Osobně se domnívám že z toho sešlo z důvodu nedostatku finančních zdrojů. Původním realizátorem tohoto projektu mělo být občanské sdružení, které se brzy po začátku stavby dostalo do finančních potíží. Na začátku celý ten projekt měl podporu ministerstev a dalších státních orgánů. Pak ale právě finanční náročnost způsobila, že to občanské sdružení, které mělo celý projekt realizovat, vzdalo. Ten objekt byl převeden do majetku Úřadu práce. Dotace, které měly přijít, byly v určité fázi zastaveny s tím, že to bylo na Ministerstvu práce a sociálních věcí vyhodnoceno jako projekt, který není hoden podpory. Já teď nechci spekulovat, kdo se na změně toho stanoviska podílel nebo kdo nese tu tíhu odpovědnosti. Osobně se domnívám, že když už stát investoval prostředky, které jsou na hranici deseti miliónů korun, do takovéto stavby a pak tu stavbu nechal být a nedobudoval ji, tak je to velké plýtvání státními prostředky. Ať už by se to dobudovalo jakkoliv, dobudovat by se to mělo.

V současné době je stavba pořád majetkem Úřadu práce, který to nabídl k odprodeji. Pokud vím, tak se žádný zájemce o koupi tohoto objektu nenašel. Jaké jsou další plány?

Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud se má k celé záležitosti stavět jako dobrý hospodář, musí tu situaci nějak vyřešit. Byl podán návrh na odprodej, nicméně se nepodařilo objekt prodat a pak zejména Úřad práce ve Žďáře nad Sázavou je přesvědčen, že ten původní záměr by měl být realizován. Stačilo by ho jen doladit a trochu upravit na současné podmínky. Bylo by to ve prospěch občanů, kteří se ocitnou v tíživé situaci. A není jich málo. Podívat se přijela náměstkyně ministra práce a sociálních věcí, Ing. Eva Šmejkalová ze Správy služeb zaměstnanosti. Ta si celý objekt prohlédla a seznámila se s původním záměrem, který je v tuto chvíli už posunut do malinko jiné roviny. V objektu by mělo být centrum, kde by se diagnostikovala schopnost tělesně postižených uchazečů soustředit se na nějakou konkrétní práci. To znamená, že by to nebyla rekvalifikace pro rekvalifikaci, ale skutečně jasně stanovenými postupy by se řeklo ano, tento člověk, s tímto postižením, je schopen v lokalitě, ve které žije, zapojit se do práce v těchto oblastech. Rekvalifikace bude přímo šitá na míru tomu dotyčnému a do toho prostředí, ve kterém žije. Tohle určitě má svůj smysl. A nebyly by to vyhozené finanční prostředky. Já si myslím, že je to dobrý nápad a že je to dobrá cesta. Dokonce se domnívám, že takovýchto diagnostických středisek by mělo být v republice více, nejenom tady v Novém Městě. A také že tento objekt, který byl takto rozestavěn k velmi podobným účelům, by měl být zrekonstruován. Jaké bude definitivní rozhodnutí ministerstva samozřejmě neumím sdělit. Je docela dobře možné, že se celý ten projekt zaměří třeba na konkrétní skupinu lidí. Například řada lidí zůstává v takovéto situaci po zranění při vážných dopravních nehodách a tento projekt by se mohl zaměřit právě na tyto lidi. Ale to je samozřejmě otázka dalšího vyjednávání a hledání cest. Jedna záležitost je jak zafinancovat dostavbu. Další jak sehnat finanční zdroje na provoz takového zařízení. Město v tuto chvíli do toho vstupuje ani ne jako organizátor celé té akce, ale spíš jako město, na jehož území se takovéto nedostavěné zařízení nalézá. Samozřejmě bychom velmi přivítali, kdyby se podařilo Úřadu práce tento projekt realizovat a jsme připraveni v rámci svých kompetencí pomoci v maximální možné míře.

A ještě jednu otázku. Bude se nějakým způsobem Nové Město podílet na realizaci tohoto projektu? Teď nemám na mysli vlastní dokončení budovy, ale spíše opravu komunikací, chodníků pro tělesně postižené atd., protože v současné době je situace taková, že chodníky a cesty kolem rozestavěného objektu jsou třeba pro vozíčkáře naprosto nevyhovující.

V každém případě, pokud tento projekt bude dobudováván za tím účelem, o kterém se bavíme, tak součástí těchto projektů bývá i realizace nezbytné infrastruktury. To znamená chodníky a silnice. A já si myslím, že by se to dalo zrealizovat právě z těch zdrojů, které půjdou přímo na dostavbu zařízení jako takového. Protože kdyby tam tyto chodníky nebo cesty nebyly, tak to samozřejmě nemá žádný význam. Určitě se na to nesmí zapomínat. A co se týká přímo investic města, tak v tuto chvíli s tím nepočítáme, protože jsme přesvědčeni, že by to mělo být přímo součástí toho projektu. Ale určitě počítáme s tím, že realizace tohoto projektu by zapadala do jakéhosi dlouhodobého záměru Nového Města, kdy se Nové Město snaží právě i díky centru Zdislava a díky DPS, kde žije řada lidí na vozíčku, průtahy městem řešit bezbariérově. Myslím si, že je to jen otázka času, kdy se vymístíme z města do místních částí. Pokud by takovéto zařízení na Rokytně bylo, tak nepochybně i s ohledem na toto zařízení by město muselo zvažovat realizaci dalších investic tak, aby ty podmínky pro postižené byly co nejlepší. Právě v tuhle chvíli můžeme nabídnout tomuto centru, pokud by vzniklo, další aktivity využití, třeba i doprovodných programů celých těch rekondičních pobytů, které by tam pro vozíčkáře byly. V blízké době chceme vybudovat v Novém Městě regenerační centrum zaměřené právě pro handicapované občany. Kraj Vysočina plánuje rekonstrukci části Horácké galerie, kde by vznikl nějaký malý koncertní a divadelní sál, ten by byl vybudován tak, aby přístup pro handicapované byl zcela bezproblémový. Zde by se pro ně organizovaly i speciální pořady a nabídka pro tyto občany by měla být poměrně široká. Myslím si, že právě tyto dva na sobě nezávislé záměry by se v budoucnu spolu vzájemně velmi dobře doplňovaly a mohli bychom je využívat oboustranně.

Co říci závěrem? Snad jen to, že bychom my místní, stejně tak jako návštěvníci novoměstska, byli rádi, kdyby se toto v současné době nebezpečné monstrum dostavělo a dobře sloužilo svému účelu. Nyní je to už jen v rukou Ministerstva práce a sociálních věcí. Pokud ale bude s dostavbou otálet dalších jedenáct let, pak už určitě nebude co dostavovat.