Pokud byste hledali zříceninu hradu Košíkova bez průvodce, vaše pátrání by bylo nejspíš marné. Nejenže se z tohoto nevelkého sídla do dnešní doby mnoho nedochovalo, ale nevede k němu ani žádná z turistických cest.

Já jsem svého průvodce měla. Historik Jarda Sadílek bez problémů nalezl už zapomenutou stezku a dovedl mne přímo na místo. Navíc mi poskytl i materiály o historii hradu.

Z nich jsem se dozvěděla, že založení sídla se přisuzuje vladykovi z Košíkova zřejmě okolo roku 1360. V roce 1427 se hradu násilím zmocnil Jan z Pernštejna. Jeho rod jej pak vlastnil až do poloviny patnáctého století (1437), kdy se stal vlastnictvím Vojnů z Litavy. Poslední zmínka o hradu je z roku 1593, kdy jej Hynek Brtnický z Valdštejna postoupil tišnovskému klášteru. V té době byl však již označován jako pustý.

A ještě jedna zajímavost. Páni z Pernštejna za svého držení propůjčili hrad Mikuláši Člupkovi, který byl v té době v jejich službách. Ten z hradu udělal své loupežnické sídlo. Jeho jméno najdete i v zápisech hrdelních knih Jihlavy z roku 1419.

Ke zbytkům hradu můžete dojít z Drahonína nebo ze Skryjí. Stával na homolovitém výběžku nad údolím řeky Bobrůvky. My jsme volili druhou cestu. Nebyla nijak namáhavá, ale já bych, vzhledem ke svému orientačnímu nesmyslu, zříceninu nikdy sama nenašla.

Do dnešní doby se také mnoho nedochovalo. Kdysi tvořila základ hradu kamenná věž se třemi úzkými, přízemními místnostmi. Sídlo mělo i malé nádvoří a hospodářskou budovu ze dřeva a hlíny. Bylo chráněno mohutnými hradbami a příkopy.

Hradní příkopy jsou ještě patrné, zbytek byste ale našli pouze s notnou dávkou fantazie. Nebo s šikovným historikem, kterého jsem měla s sebou já. Ten dokáže v terénních nerovnostech najít ztracenou kamennou věž i hradby.

No a když náhodou zbytky hradu opravdu přehlédnete, nevadí. Výhled z místa, kde hrdé sídlo kdysi stávalo, je nádherný a určitě pro vás bude dostatečným odškodněním za ušlé kilometry.