Svou kamarádku Věru Šípkovou podezřívám, že byla v minulém životě dobrodruhem. Hrozně ráda se totiž toulá. Ať už po Vysočině nebo kdekoliv jinde. A nejen to. Ráda při svých toulkách objevuje věci. Jakékoliv. Nové nebo staré a dávno zapomenuté.

Občas mne také vezme s sebou. Jako zrovna před nedávnem, kdy se rozhodla najít kamenný mostek u Chlébského. Objevila ho v Encyklopedii mostů a zalíbil se jí natolik, že se jej rozhodla zařadit do své objevitelské sbírky. Text v knize říkal, že „osada Chlébské je součástí obce Skorotice asi 3 km severovýchodně od Nedvědice v Nedvědické vrchovině. Asi půl kilometru za osadou se nalézá pozoruhodný mostek složený z plochých kamenů - připomíná tak britské clap bridges. Mostek se stal námětem perokresby A. Hladkého z roku 1989." Tak tohle její pátrání moc nezjednodušilo. Ale protože je Věrka ženou činu, obrátila se o pomoc na katastr nemovitostí. Odtud jí obratem odpověděli a v mapě vyznačili přibližné místo, kde by se měl mostek nacházet.

Tak jsme se tam vydaly. Jako správné objevitelky jsme volily cestu přímo vzhůru, do prudkého, zalesněného svahu. Nohy nám ujížděly po kamenech a neproniknutelné šípkové houští nám brzy bránilo v cestě. Ani to nás však nezastavilo. Má kamarádka vytáhla z batohu zahradnické nůžky a jako pohádkový princ nám proklestila cestu pichlavým křovím. Sem tam nás sice ještě nějaký šlahoun škrábl, ale cesta byla volná a my jsme vyšly vstříc dalším objevům.

Před námi se do výše zdvíhala skaliska, která by v těchto místech nikdo nečekal. Z pohledu ze silnice vypadal kopec jako každý jiný. Jakmile jsme se však dostaly výše, nestačily jsme žasnout. Mezi stromy se nám otevíraly překrásné výhledy na okolní, kvetoucí krajinu. Kvetl dokonce i les, kterým jsme procházely.

Obrovské balvany pokrýval hebký, zelený mech.

Břečťan se pevně přitiskl ke skále.

Příroda vystavovala svůj půvab na odiv.

Prapodivné kamenné seskupení nás čekalo na samém vrcholu kopce. Jako bychom navštívily zapomenutý, prastarý hřbitov. Všude nás obklopoval klid a mír.

Našly jsme cestou hodně krásného, kamenný most však ne. Obešly jsme kopec ještě z druhé strany. Skály tu vypadaly úplně jinak. Trochu připomínaly dětskou stavebnici, byly jakoby poskládané z mnoha kousků. Objevily jsme i malou jeskyňku, jejíž strop se opíral o netradiční kamenný sloup.

Tentokrát nám nebylo dopřáno najít ztracený mostek. Buď se spletli na katastru nemovitostí nebo jsme špatně hledaly. Ale jak znám Věru, jen tak lehko se nevzdává. Tak snad někdy jindy....