Na hradě Skály se opět pracovalo

Na hradě Skály se opět pracovalo

Protože nádherné sluneční dny lákají k vycházce, a protože jsem věděla, že pan Belcredi se svým týmem bude na zřícenině hradu Skály, udělala jsem si také malý výlet.

 

Auto jsem nechala zaparkované pod kopcem Štarkovem a dál už jsem se vydala pěšky.

 

Cesta byla velice příjemná, vysoké stromy zastínily ostré sluneční paprsky, nikam jsem nespěchala, všude klid a pohoda. Vydala jsem se přímo do kopce uzoučkou pěšinkou.

Je to sice o něco namáhavější, než po širší lesní cestě, chvilkami jsem se musela prodírat i houštím, ale zato ten výhled na vrcholu, na ten jinde nenarazíte.

Pan Belcredi spolu s ostatními měli plné ruce práce, hledali, kopali a odkrývali až se z nich (téměř) kouřilo.

V době, kdy jsem se k nim připojila, se podařilo najít klíč ze čtrnáctého století. Abych to uvedla na pravou míru. Mým laickým očím se nalezený předmět jevil jako cokoliv, jen ne klíč. Ale panu Belcredimu věřím, že to klíč je, vždyť je to odborník na slovo vzatý.

V tyto dny se jim už podařilo několik nálezů, mezi nimiž byly i nějaké mince. Odkrývají hlavně přístupovou cestu. Domlouvali jsme se s panem Belcredim na „dni otevřených dveří", který by byl ochotný udělat pro veřejnost přímo na zřícenině hradu Skály. Předběžný termín je dohodnutý na 28. října. Pan Belcredi by zde nainstaloval informační panely a uvolil se případné zájemce sám provázet a odpovídat na zvědavé dotazy.

Dlouho jsem archeology nezdržovala a vydala se zase zpět. Cesta dolů byla o něco namáhavější než nahoru, drolivá hlína ujížděla pod nohama, takže jsem se sem tam i octla na zemi. Ale nevadilo to, vždyť bylo tak krásně, ptáci zpívali, les voněl, sluníčko svítilo.....