Sobotní závod provázela nepřízeň počasí, drobně mžilo a celou krajinu pokryla téměř neproniknutelná mlha. To mělo vliv i na množství diváků, kteří nepřišli v takovém počtu, jaký organizátoři původně očekávali. Vysočina Fryšava  

Ale i když nebyl zrovna jasný a slunečný den, přece jen měl závod svůj zvláštní půvab. Když se najednou z mlhy vynořil drak a vzápětí za ním i lyžař, diváci měli pocit, že se před nimi zjevil přízrak, který okamžitě zase zmizel za bílým závojem.

 
 

 
 

 

Mělo to však i své stinné stránky. Občas se stalo, že byl náhodný divák zasažen drakem a z vlastní zkušenosti můžu říct, že to nebylo zrovna nejpříjemnější. Jak jsme byli posléze poučeni, pokud vidíte, že se na vás řítí drak, je nejlépe okamžitě se vrhnout k zemi a tam pokorně vyčkat věcí příštích.

 

 

 

Závodníci a jejich doprovod ovšem brali nepřízeň počasí sportovně. „Mlha je mlha a člověk větru a dešti neporučí. Ale o to bude určitě celý závod zajímavější“, zaznělo z úst jedné členky doprovodného týmu, Moniky Brtníkové z Brna.

 

Kromě mlhy zradil organizátory i vítr. Start musel být proto přesunut až na vrchol kopce. Nakonec si však alespoň vítr dal říct a mohlo se začít závodit. Spokojený byl i hlavní organizátor závodu Martin Havlík.

 

Jak vlastně došlo k tomu, že se na Fryšavě jede Český pohár ve snowkitingu?

„Asociace powerkitingu, což je sdružení pro sporty, které používají tažné draky, vypsala seriál závodů. Tyto závody se měly jet i vloni, ale bohužel, kvůli sněhovým podmínkám, se odjel jen jeden závod a to v Odrách. U nás se neuskutečnil žádný, protože jsme neměli sníh. Letos pořádáme závod jako první z celého seriálu, následovat bude závod v Odrách a třetí se má konat na Šumavě. Z těchto tří závodů vyjdou mistři republiky.“

 

Je těžké zorganizovat takovýto závod?

„Těžké to není, ale chce to spoustu času. Pomáhá mi s tím asi pět lidí, každý má nějaký úkol. Je potřeba zajistit lékařskou péči, případnou první pomoc, pak je potřeba vyřídit povolení na CHKO, sehnat sponzory, ceny…“

 

Musí mít ten, kdo se chce na závod přihlásit, nějaké zkoušky?

„U nás se zatím ještě nezačaly vystavovat závodnické licence, ale ten, kdo se chce na závod přihlásit, musí samozřejmě umět jezdit a být členem nějakého klubu. Počítáme s tím, že v následujících letech bude jezdecká licence nutná.“

 

Kolik závodníků dnes jede?

„Čtyřicet. Jsou to tentokrát samí Češi, i když jsme měli přislíbenou mezinárodní účast. Ale Němci a Rakušané bohužel nedorazili včas, pokud vím, tak jsou ještě někde na cestě.“

 

Jakým způsobem závody probíhají?

„Je to hrozně jednoduché a je to podobné běžeckému sprintu. Začínají rozjížďky po pěti lidech a vyřazovacím způsobem dojdeme až do finálové jízdy, která rozhodne o pořadí. Je to okruhový závod a neměří se čas. Start je hromadný, časový limit na jízdu je dvacet minut a kdo první objede okruh a dojede do cíle, ten je vítězem.“

 

 

 

 
 

  

 
 

 

 
 

 
 

 
 

 

Tolik obdivované skoky tedy tentokrát nebudou?

„To je další kategorie závodu a bohužel tento závod nevypisujeme, protože v Čechách zatím není dostatečný počet rozhodčích, kteří dokážou skoky hodnotit. To je úkolem následujících let. Zatím je u nás pouze jeden takovýto rozhodčí a ten jezdí vypomáhat i do zahraničí. Ale v budoucnu se určitě s takovými závody také diváci setkají.“

 

Myslíte si, že Vysočina má pro tento sport příznivější podmínky než jiné regiony?

„Vysočina má především obrovské množství míst, kde se dá s drakem jezdit, což nemá v České republice obdoby. Naopak tady nemáme příliš velké kopce, na kterých by se daly budovat sjezdovky, a dalo by se říct, že snowkiting tento nedostatek plně nahradí.“

 
 

 
 

 
 

 
 

 Závod sice tentokrát nevyšel tak, jak měl, ale kdo se přišel podívat, zklamaný určitě neodcházel. Naopak, mnozí diváci dostali chuť vyzkoušet si draky na vlastní kůži. A příští rok by se tak mohlo na Fryšavě sejít závodníků daleko více.