Se snowkitingem se setkáváme čím dál častěji. Dnes už nás nepřekvapí pohled na lyžaře taženého drakem. Pomalu si na tento sport zvykáme a bereme jej jako součást života na Vysočině. Vysočina Fryšava  

Vypadá to sice velice jednoduše, ale tak lehké to zase není. Své o tom ví Martin Havlík, který má školu snowkitingu a pro léto i kiteboardingu, což je obdoba zimního sportu na vodě.

 

 

Jak dlouho provozujete tuto školu?

„Máme ji tady druhým rokem.“

 

Jak jste se dostal k tomuto sportu?

„V roce 2001 jsem byl na dovolené a tam jsem viděl jezdit někoho na vodě, což mě úplně strhlo. Přijel jsem domů a okamžitě jsem začal shánět vybavení. Tady jsem s tímto sportem začal jako jeden z prvních, většinou na mě lidé koukali jako na atrakci. Až jsem měl kolikrát strach, aby se nestala nějaká nehoda, protože auta zastavovala, lidé vylézali a fotili, někdy na dost nepřehledných místech.“

 

Zaznamenali jste v poslední době větší zájem o tyto sporty?

„Každý rok máme minimálně o sto procent více zájemců. Dalo by se říct, že letos je první rok, kdy zaznamenáváme nárůst zájemců i přímo z Vysočiny. Zatím to většinou byla Praha, Karlovy Vary, Ostrava a tento rok začínají mít větší zájem o tento sport i místní, hlásí se nám z Nového Města na Moravě, ze Žďáru nad Sázavou, z Jihlavy a podobně.“

 

V loňském roce jste uvažovali o vybudování zázemí pro tento sport v Pohledci. Je v tomto směru něco nového?

„Zvažovali jsme to, ale nakonec jsme dospěli k názoru, že by bylo lépe vybudovat takovéto zázemí spíše na Fryšavě, už kvůli její větší nadmořské výšce. Přece jen tady déle vydrží sníh, takže podmínky pro snowkiting jsou zde o něco lepší. Sníh, to je v poslední době největší problém, se kterým se setkáváme. I proto jsme zvolili Fryšavu.“

 

 

 
 

 

Když by někdo chtěl začít se snowkitingem, co všechno jej čeká?

„Důležité je, aby uměl jezdit, ať už na lyžích nebo na snowboardu. To je základní podmínka. Pak už stačí absolvovat kurz a pořídit si základní vybavení.“

 

Zkoušíte své žáky, jestli umí vůbec lyžovat?

„Nezkouším. Počítám s tím, že každý ví, jak na tom se svým uměním je. Posloupnost je taková, že se každý naučí nejdříve jezdit na sjezdovce a pak teprve přichází k nám.“

 
 

 

Ti, kteří to zkusili nejdříve sami, říkají, že měli veliké problémy s tím, aby se naučili třeba jen zastavit…

„Určitě. Drak se občas dostane do zóny, kde má sílu, jindy zase tam, kde ji nemá. Při absolvování kurzu se každý naučí, jak má draka používat, jakým způsobem se zachránit a tak dále. Neříkám, že není možné, aby se to člověk naučil sám, ale metodou pokusů a omylů to může trvat delší dobu a je tady i možnost, že dojde k nějakému poranění. Nemluvě o tom, že si takto může poničit vybavení.“

 

Když by se někdo chtěl do vaší školy přihlásit, jak na to?

„Stačí nás nakontaktovat přes naše webové stránky www.lekr.cz, tam najde zájemce mailovou adresu nebo telefon a po zavolání si dohodneme předběžný termín, který pak ještě doladíme podle předpovědi počasí. Kurzů máme několik druhů. Základní kurz je tříhodinový a stojí tisíc korun. Zájemce má na něm možnost sáhnout si na vybavení, vyzkoušet si ho a něco málo se naučit. Sám se pak rozhodne, jestli bude pokračovat nebo ne.

Následující kurz je jednodenní, ten stojí dva tisíce korun a je na pět hodin. Žák jde do něj s tím, že se chce naučit opravdu jezdit za jeden den. Pokud jsou ideální podmínky, pak se to většinou podaří a on je už první den schopen s námi jezdit.

Další kurz je dvoudenní a stojí dva tisíce devět set korun a po jeho absolvování je žák schopen řídit draka, skládat a připravovat ho, vyhledat správnou lokalitu pro snowkiting, prostě být absolutně samostatný.“

 
 

 

Jezdíte celý den?

„To záleží na větru, ale čtyři až pět hodin každý den. Mlha nám nevadí, jenom je třeba dávat pozor na různé překážky.“

 

Pro laika jsou všichni draci stejní, ale tak tomu určitě není…

„Rozdíly tu jsou. Draci se dělí na nafukovací, ti jsou použitelní jak na vodu, tak na sníh a jsou o něco dražší. Druhá kategorie jsou komoroví draci a ty se používají pro snowkiting a landkiting, což je jízda na kolečkách. Drak se vybírá podle váhy jezdce.“

 

Jakého draka máte vy?

„Já mám vesměs všechny konstrukce, ale nejraději mám tu nafukovací verzi.“

 
 

 
 

 

Pokud vás tento sport aspoň trochu zaujal, tak neváhejte. Ten, kdo má svého draka, se vyhne dlouhým frontám u vleků a obejde se také bez vyjetých lyžařských stop. Potřebuje jen trochu sněhu, příznivý vítr a několik desítek metrů holé pláně bez jakýchkoliv překážek. A to, zvláště na Vysočině, najde téměř vždy.