Zimy bývaly na Novoměstsku vždycky kruté. A také nevyzpytatelné. Jednou mrzlo až praštělo, ale sněhu bylo pomálu. Jindy jej zase bylo tolik, že některé vesnice zůstávaly dlouho bez jakéhokoliv spojení s okolním světem.
A protože člověk je tvor společenský a zima ani sníh nemohli zabránit touze po společně strávených chvílích, vznikl v roce 1895 v Novém Městě na Moravě „Bruslařský klub“. Založen byl na popud ředitelství vyšší reálky a jeho hlavním úkolem a cílem bylo „aby vzbudil zájem pro zdravý zimní sport (bruslení) a aby umožnil širší veřejnosti v bezpečí a ve společnosti oddati se témuž“.
Členové Bruslařského klubu se scházeli na Cihelském rybníku a později na městské plovárně, kde byla i „ohřívárna“, která zabezpečila větší pohodlí bruslících. Klub byl velice oblíben, pořádalo se i večerní bruslení a „i čaj byl na kluzišti občas spanilými místními dámami podáván“.
Klub měl ve svých stanovách povoleno pěstovat i jiné sporty a sportovní zábavy. Proto byly v roce 1903 zakoupeny dva páry lyží, které si členové za mírný poplatek půjčovali. A lyžařů začalo přibývat. V roce 1910 to došlo tak daleko, že se z Bruslařského klubu stal klub Sportovní a brusle vyměnili jeho členové za lyže. O rok později už se na Novoměstsku hlásilo k lyžařskému sportu 898 nadšenců. Lyže tady porazily brusle na plné čáře.
První lyžařské závody byly uspořádány 2. února roku 1910. Zvítězil novoměstský rodák Karel Mrkvička. Tomu přirostl bílý sport k srdci tak, že se stal vedoucím lyžařských kurzů, velitelem tratí, rozhodčím a posléze i předsedou Sportovního klubu.
Prvních závodů se kromě mužů zúčastnila pouze jediná žena. Byla jí Marie Gregorová, která mezi silnějším pohlavím obsadila krásné páté místo. Poslední ze závodníků měl o sedm a půl minuty horší čas než ona. A ani Marie Gregorová bílý sport neopustila. Provdala se za stavitele Františka Šmídu a pomáhala mimo jiné při realizaci prvních skokanských můstků na kopci zvaném Šibenice.
Tento závod byl v Novém Městě na Moravě sice první, ale na tu pravou Zlatou lyži si museli fanoušci lyžování ještě pár let počkat. První ročník se konal až v roce 1934 a první místo obsadil Bohuslav Musil z SK Nové Město na Moravě.
Zlatou lyži Českomoravské vysočiny založil Ing. Josef Jílek a podle pověstí, kolujících okolo závodu, prý vysázel deset zlatých dukátů na jedné valné hromadě na stůl Karla Hlaváče, ředitele panství novoměstského, který Jílkovi několikrát vyčítal, že se Vysočině odcizil. Z těchto deseti dukátů pak vznikla trofej pro nejlepšího lyžaře – Zlatá lyže.
První ročníky byly pojaty jako závod sdružený a to až do roku 1971. V roce 1972 se závod rozdělil na dvě části. Závody v běhu na lyžích, čili část druhá, byly poprvé označeny jako mezinárodní. A o rok později byl novoměstský závod poprvé zařazen do mezinárodního kalendáře FIS. Zlatým písmem je do historie závodu zapsán i rok 1981. To byl v rámci Zlaté lyže poprvé uspořádán závod Světového poháru.
Bruslením to začalo a lyžováním to končí. Dodnes je Nové Město na Moravě známým a také mezinárodně uznávaným lyžařským střediskem. Proslavila jej nejen Zlatá lyže, ale i slavní sportovci, kteří odtud pochází. Ne nadarmo se říká, že se zdejší děti rodí s lyžemi na nohou. A stejně, jako si otec přeje, aby potomci šli v jeho šlépějích, stejné přání mají i zdejší lyžaři. Aby ani příští generace neopustily tu zasněženou, bílou stopu. Zbožňovanou i proklínanou, zmrzlou, někdy blátivou, takovou, bez které si Novoměstsko v zimě už ani nedovedeme představit. Tak ať nám dlouho vydrží!
