Odonata = vážky

Odonata = vážky

Štíhlé tělo, poněkud velká hlava a dva páry křídel. Tak to jsou vážky neboli odonata. Kdo by je neznal tyto nestálé a úžasně rychlé obyvatele tůní, říček a rybníčků.  

A právě jim je věnována zcela nová publikace Otakara Holuši, našeho předního odborníka na vážky a neúnavného fotografa Petra Mücksteina, pracovníka Správy CHKO Žďárské vrchy. Knížka vyšla v roce 2007 jako druhý svazek edice Parnassia.

 


 

„Publikace seznamuje čtenáře s faunou vážek, které byly v posledních letech zjištěny na území Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Jsou zde prezentovány výsledky systematického výzkumu“, říká jeden z autorů Petr  Mückstein.

 

Kolik druhů vážek je možné vidět ve Žďárských vrších?

„Aktuální stav je čtyřicet dva druhů vážek. Soustavné bádání probíhá v této lokalitě posledních deset let. Předchozí sledování byla prováděna víceméně náhodně.“

 
 


 

Jste hlavně autorem fotografií, je těžké vyfotit vážku?

„Vyfotografovat vážku tak, aby vypadala jako živá, je hodně těžké. Jak časově, tak i technicky. Záleží i na tom, jestli žije u stojaté či tekoucí vody. Na jednu zdařilou fotografii čekám třeba půl dne.“

 

 

 

 

 

 

 

Která vážka na území Žďárských vrchů je nejvzácnější?

„Musím se pochlubit, že tu máme dvě lokality, které patří mezi evropsky významné. Konkrétně je to Babínský rybník a Dářská rašeliniště. Obě lokality byly vyhlášeny hlavně díky ochraně vážky jasnoskvrnné. To ale není nejvzácnější vážka Žďárských vrchů. Tou je vážka běloústá, což je druh, který byl objeven až v posledních letech a pouze na jediné lokalitě. V rámci celé České republiky se vyskytuje jen na čtyřech nebo pěti lokalitách.“

 

Největší vážka?

„Největší z vážek jsou obecně šídla. S těmi se běžně setkáváme v létě u rybníků. A asi největší z nich je šídlo královské. Dalším nápadným druhem je páskovec kroužkovaný, který vyhledává čisté podhorské potůčky se štěrkopískovým dnem. Na území Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy je jeho rozšíření plošné, což dokazuje, že zdejší příroda je poměrně zachovalá.“

 

A když jsme u těch NEJ, tak představte ještě nejmenší druh.

„Nejmenšími vážkami Žďárských vrchů jsou drobná šidélka. Šidélko menší a šídlatka hnědá. Ve světě samozřejmě existují ještě mnohem menší druhy vážek.“

 

Zmínil jste se, že podle rozšíření některých druhů vážek lze usuzovat, že je zde ještě zachovalá příroda. Reaguje tento hmyz hodně na znečištění krajiny?

„Spousta druhů vážek patří mezi takzvané bioindikátory. To znamená, že díky jejich výskytu na určité lokalitě jsme schopni posoudit kvalitu území. Vážky velice rychle reagují na různé změny v krajině a to jak klimatické, tak i chemické znečištění a další. Využívají se při biologických posuzováních jako indikátor kvality prostředí. A právě díky tomu, že zde byly zjištěny vzácné druhy vážek, které mají vysoké nároky na kvalitu prostředí, tak můžeme říct, že mnohé zdejší rybníky a potůčky si do dnešní doby zachovaly vysokou biologickou hodnotu a svou čistotou dokládají zachovalost celého území.“

 

 

Publikace nazvaná „Vážky (Odonata) Žďárských vrchů“ je doplněna bohatou fotodokumentací, ve které je možné se seznámit se všemi druhy vyskytujícími se na tomto území. Každý druh je opatřen informacemi o jeho rozšíření, způsobu života, výskytu na území CHKO a České republiky. Vše doplňuje síťová mapka Žďárských vrchů, kde jsou zakresleny jednotlivé lokality.

 

Knížka vyšla v nákladu jeden tisíc kusů a pro zájemce je k dispozici na Správě Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy a informačních centrech.

 

Foto Petr Mückstein