Sýc rousný patří mezi evropsky významné druhy živočichů. Patří mezi noční ptáky a živí se převážně drobnými savci a hmyzem. Každé jaro chodí malá výprava po hnízdních lokalitách této malé sovičky.
Nadšence a milovníky přírody, kteří se rozhodli sobotní dopoledne věnovat netradiční procházce, vedli zkušení ornitologové. Letos byla, oproti minulým rokům, malá změna. Výprava se rozdělila na dvě skupiny, dospělí šli delší trasu Studnice - Pohledecká skála - Vlčí kámen – Koníkov - Odranec - Kuklík a zpět. Rodiče s dětmi pod vedením Jaromíra Čejky ze Správy CHKO Žďárské vrchy měli cestu podstatně kratší, ale za to s odborným výkladem.
Kdy byl poprvé zaznamenán výskyt sýce rousného ve Žďárských vrších?
„Ona je to taková spíše úsměvná historie. Na Koníkov se přistěhoval z Jeseníků nový revírník, který tento ptačí druh znal velice dobře ze svého dřívějšího působiště. Patřil k těm vzácným nimrodům, kteří nestřílejí, ale chodí po nocích, poslouchají hlasové projevy a chtějí vědět, co přesně v revíru mají. To bylo v roce 1987. Sýc rousný má velmi výrazný hlasový projev a nový revírník jej samozřejmě poznal. Takže on byl vlastně první, kdo ve Žďárských vrších slyšel houkat samečka sýce rousného. Tehdy se s námi ještě neznal, ale zavolal nám na Správu CHKO, my jsme obstarali dvě budky a podle jeho pokynů jsme je šli v zimě na přelomu roku 87/88 pověsit. Tenkrát bylo přes metr sněhu, stromy zaledované a vůbec jsme vlastně nevěděli, kde ty budky věšíme. 16. dubna 1988 jsem šel obě budky zkontrolovat. V jedné nic nebylo a ve druhé seděla samička sýce rousného na třech vajíčkách. Tím pádem jsme i zjistili, v jakém prostředí u nás sýc hnízdí.“
Takže kde přesně hnízdí?
„Ve zbytkových vrcholových bučinách, kde jsou doupné stromy s dutinami, které zde zanechal datel.“
Sýc rousný patří mezi chráněné ptáky…
„Samozřejmě. Tento druh je silně ohrožen a chráněn zákonem. Postupně jsme zmapovali lokality, ve kterých se vyskytuje. Dalo by se říct, že je u nás okolo stovky hnízdišť sýce rousného. Nejsou vždycky všechny obsazené, počet hnízdících párů záleží hlavně na potravní nabídce. Ale v dobách, kdy je potravy dostatek, je ve Žďárských vrších okolo čtyřiceti až padesáti párů.“
A jejich největší nepřátelé?
„V podstatě kromě člověka, který jim kácí doupné stromy, jsou to většinou příbuzní, tedy velké sovy. Třeba pro výra není žádný problém, aby ulovil sýce rousného. Pak jsou to také malé lesní šelmy, zejména kuna lesní. Ta je v době hnízdění schopna ulovit samičku sedící na vejcích.“
Díky zkušenostem a znalostem Jaromíra Čejky spatřili sýce rousného všichni, kdo se na výpravu vydali. Samička, vyrušená ze svého sezení na vejcích, bedlivě sledovala přítomnou skupinku tak dlouho, dokud se rušitelé klidu opět nevzdálili. Děti ani dospělí dlouho nemohli spustit oči z překrásné sovy, kterou viděli poprvé v životě volně v přírodě. Posléze všichni uznali její právo na klidný domov a ač neradi, pomalu a potichu ji opustili. A sovička? Klidně se vrátila na své místo a opět se začala pečlivě starat o své budoucí potomky.
