Na horním toku je nazývána Bobrůvkou a na dolním Loučkou. Jindy klidná a mírná. V noci z pátku na sobotu však ukázala obyvatelům Strážku svou druhou, horší tvář. Bylo to v době, kdy se ostatní řeky již zklidnily a majitelé nemovitostí na jejich březích si mohli oddechnout.

Bobrůvka se však rozhodla jinak. Podle místních ještě v pátek v poledních hodinách nic nenasvědčovalo tomu, že hladina nějak rapidně stoupne. Až později odpoledne se korytem řeky začalo valit větší a větší množství vody. Večer už hladina stoupala tak prudce, že obyvatelé jednoho domu museli být evakuováni a přenocovali v nedalekém rekreačním středisku.

K ránu voda pomalu opadala, zůstala po ní jen spoušť. Některé silnice však byly zatopeny i v sobotu a obyvatelé některých domů tak zůstali odříznuti. Kromě pár utržených mostků, zatopených sklepů a velkého množství naplavenin však voda žádné velké škody nezpůsobila

.

Jak je vidět, stále ještě nejsme pány situace. Řeka se najednou rozvodní tam, kde by to už nikdo nečekal a člověk tomu může jen přihlížet.

Mít domek u řeky bývá pro mnohé splněný sen. V létě slyšet otevřeným oknem bublání vody, mít se v horkých dnech kde ochladit. Ale z krásného snu může každého čekat děsivé probuzení.

Jako malí jsme řeku milovali. Hodiny a hodiny jsme vydrželi v ní dovádět a když už nás nebavilo řádění a stříkání po sobě, brouzdali jsme se jen tak říčním korytem a sbírali oblázky ohlazené vodou. Řeka byla naší přítelkyní, zažívali jsme s ní mnohá dobrodružství. Ta tvář, kterou nám řeka ukázala v posledních dnech, ale není taková, na kterou rádi vzpomínáme. Neustále s obavami sledujeme hladinu a říkáme si: „Zůstane mírná a klidná nebo se změní v dravou a nebezpečnou?"