Tak to letos vypadalo docela nadějně. Ještě včera bylo všude bláto, ze střech a z rampouchů teklo a celá Vysočina se pomalu zbavovala sněhové peřinky.      

Ale Kateřina si usmyslela, že tentokrát na blátě nebude. Teplota klesla téměř k bodu mrazu a vzduchem začaly poletovat sněhové vločky. Nejdříve jenom sem tam, posléze se jich k zemi začalo snášet více a více. Po nedělním obědě stále ještě nebylo jasné, zda Kateřina bude na ledě nebo blátě. Sice napadl sníh, ale pod ním je bláto. Co si tedy vybrat?

Kdo vlastně byla ona pověstná Kateřina, která nám udává, jak bude vypadat vánoční počasí? Svatých Kateřin najdeme v církevním kalendáři více, ale nejznámější  z nich je Kateřina Alexandrijská, jejíž svátek připadá právě na dvacátého pátého listopadu. V tento den se také konaly takzvané „Kateřinské slavnosti“. Kromě toho se končilo s pastvou a začínalo se stříháním ovcí, dostávali sloužící svou mzdu, a pokud nebyli spokojeni s hospodářem, mohli změnit dvůr.

Ale vraťme se zpět ke Kateřině z Alexandrie. Byla to prý dívka velice krásná a navíc velice vzdělaná. Nadto pocházela z urozeného rodu. Vše bylo v pořádku až do té doby, dokud se nepostavila proti císařovu rozhodnutí vzývat pohanské modly a přinášet jim oběti. Na padesát učenců a filozofů postavil vládce proti Kateřině a ona před nimi hájila svůj názor. Učenci neuspěli a rozzuřený císař dal dívku uvěznit a týrat hladem. Podle pověsti však do hladomorny denně přilétala holubice, aby ji nakrmila, takže nakonec vyšla Kateřina ze svého vězení stále krásná a sebejistá. Císař se také nevzdával. Dal vzpurnou dívku mučit dvěma dřevěnými koly opatřenými hřeby. Ale ani to jí neublížilo, do jednoho z kol prý okamžitě uhodil blesk a to se rozpadlo. Císař dal proto rozkaz, aby byla dívka ihned mečem sťata. Tak se také stalo. Svědci této popravy tvrdili, že z těla mučednice místo krve vytékalo mléko.  A ihned po její smrti prý andělé odnesli její tělo na horu Sinaj a tam jej uložili. Na tomto místě povstal později i klášter nesoucí její jméno.

Kateřina se stala patronkou právníků, teologů a filozofů, studentů, mladých dívek, panen, manželek, advokátů, nemocných a umírajících, kolářů, hrnčířů, mlynářů, provazníků, lodníků, kadeřníků, přadlen, knihtiskařů, obuvníků a švadlen.  

Její nejznámější jmenovkyní je bezesporu ruská carevna Kateřina II. Veliká. Ta už rozhodně svatá nebyla, měla dvacet jedna oficiálních milenců, což je úctyhodný počet. Byla prý také krásná a inteligentní, ale pyšná a krutá.

No a co nám Kateřina přináší v lidových pranostikách?

„Jaké počasí je na Kateřinu, takové bude v příštím lednu.“

„Je-li Kačenka ucouraná, je Baruška naškrobená.“ Nebo také: „Svatá Kateřina prádlo máchá a svatá Barbora jej škrobí.“

„Zima-li na Kateřinu, přilož sobě o peřinu.“

„Sníh na Kateřinu věstí vysoké obilí.“

„Svatá Kateřina strčí housle do komína.“

Ale ať si pranostiky říkají, co chtějí, příroda se nakonec vždycky zařídí podle svého. A vánoce, ať už jsou na ledě či na blátě, jsou vždycky takové, jaké si je sami uděláme. Tak ať jsou ty vaše krásné, úsměvné a šťastné.

Vysočina, Nové Město na Moravě.