Skloňme se před krásou stromů

Skloňme se před krásou stromů

Některé stromy na nás působí stejně nadpozemsky, jako monumentální katedrály - geniální díla starých architektů.

 

 

Stejně jako před chrámem, tak i před stoletým bukem se cítíme malí a nepatrní. Obdivujeme nejen jeho velikost, ale i sílu, která z něj vyzařuje. Hodně už se napsalo o léčivé síle stromů. A také o tom, že každý z nás má svůj strom už od narození. Podle znamení, ve kterém jste se narodili, vám odborníci přisuzují břízu, lípu, jasan či jiný druh. Nechci odporovat povolanějším, ale podle mého názoru si každý musí ten „svůj" strom vyhledat sám. Před ním se pak může sklonit stejně jako před chrámem božím, načerpat z něj sílu, nechat se konejšit šuměním jeho větví ve větru. Odpočinout si pod jeho rozložitou korunou, dotknout se příjemně chladivé kůry kmene, nabrat novou energii....

Kromě pozitivní energie mají stromy i svá kouzla a tajemství. V jejich korunách se ukrývají hejkalové, kteří svým jekem děsí pocestné, v dutinách něžné, stromové víly, pod kořeny se schovávají lesní skřítci a s trochou fantazie zde najdete i další pohádkové bytosti.

A i když nevěříte na pohádky ani v léčivou moc stromů, přece jen si vyjděte do lesa. Když nic jiného, alespoň vás procházka uklidní, dostanete se na chvíli z pracovního kolotoče, načerpáte nové síly a kdo ví, možná začnete i věřit, že stromy dokážou více než jen růst.