Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy existuje od 25. 5. 1970. Nachází se na území několika okresů - Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Chrudim a Svitavy. Její nadmořská výška je od 490 do 836 metrů nad mořem a rozloha činí 70 940 ha. Nejsevernější oblast leží u Trhové Kamenice, nejjižnější nedaleko Sazomína. Nejzápadnější bod nalezneme u Havlíčkovy Borové, zatímco nejjižnější na okraji Jimramova.

V CHKO Žďárské vrchy naleznete 187 rybníků, přehradní nádrže Hamry, strž, Staviště a Pilskou nádrž. Okouzlí vás skalní útvary, které se tu nachází, stejně jako zdejší fauna a flóra.

O tom, co je v CHKO nového a nejen o tom jsem si povídala s panem Jaromírem Čejkou ze správy CHKO Žďárské vrchy.

Dočetla jsem se, že organizujete a zajišťujete ochranu hnízdních lokalit zvláště ohrožených druhů dravců a sov. O které druhy se konkrétně ve Žďárských vrších jedná?
V podstatě mimo puštíka obecného a kalouse ušatého jsou všechny druhy sov zvláště chráněnými druhy živočichů ze zákona o ochraně přírody a krajiny České republiky. Totéž s výjimkou káně lesní a poštolky obecné jsou zase všechny ostatní druhy dravců zvláště chráněnými druhy. V těch třech kategoriích ohrožení jsou některé kriticky ohrožené, těch je nejméně, pak silně ohrožené a ohrožené.
V rámci soustavy Natura 2000, což je celoevropský systém ochrany přírody, jsou vyjmenované významné evropské ohrožené druhy jak živočichů a rostlin, tak i ptáků. V CHKO hnízdí naše nejmenší sova, což je kulíšek nejmenší, tak i největší sova, to je výr velký a oba jsou zvláště chráněnými druhy živočichů. Zároveň jsou i evropsky významné druhy. Některé ptačí druhy, nejsou to jen sovy a dravci, jsou chráněny nejen českou legislativou, ale také celoevropsky. To se snažíme dávat lidem do podvědomí po dva roky, co tu Natura 2000 je.
V roce 2004 byl schválen seznam 863 území, které by měly být do šesti let vyhlášeny jako zvláště chráněná území a jejich ochrana by měla být zajištěna Evropskou unií.
Bohužel existují zájmové skupiny lidí, které některým druhům nepřejí a dochází k likvidaci snůšek, mláďat nebo i dospělých ptáků. Proto se my tak zaměřujeme na tu ochranu. Tady se konkrétně jedná o výra velkého. Ale teď už si nehrajeme na vlastním písečku, už se nebudeme domlouvat s myslivci, jestli ano nebo ne. Prostě je to druh, na kterém má zájem celá Evropa a tak bychom k tomu měli i přistupovat.

V této souvislosti jsem si vzpomněla i na konflikt kavky versus obyvatelé Bystřice.Určitě jste také byli přizváni k jednání..
Byli jsme a průběžně se jich zúčastňujeme. Za českou společnost ornitologickou i za správu CHKO Žďárské vrchy. Vrátím se ještě k soustavě Natura 2000. Ta změnila i územní působnost správ národních parků a chráněných krajinných oblastí. My se, co se týká silně a kriticky ohrožených druhů, zabýváme ochranou i mimo území CHKO Žďárské vrchy.Spadá pod to i Bystřice nad Pernštejnem a proto cokoliv se tam na lokalitě hnízdišť děje, tak to podléhá našemu dozoru. Ale kolonii kavek jsme sledovali ještě než byla vyhlášena Natura 2000. Monitorujeme je od roku 2000, kdy byla kavka vyhlášena ptákem roku. Máme poměrně velmi přesný přehled o tom, kolik je tu hnízdících párů a můžeme téměř přesně odhadnout, jestli je ta populace stabilní nebo jestli těch ptáků ubývá. Pět let je sice poměrně krátká doba, ale nějaké náznaky už tam jsou.
Ten poplach je tam prakticky každý rok. Je to dílo několika jednotlivců, zřejmě jsou to pořád jedni a ti samí. Populace kavek je tam pořád stejná, spíš bych viděl nějaký drobný úbytek oproti roku 2000. Ta hnízdiště nejsou zabezpečená proti přirozeným predátorům, což jsou kuny skalní. Kavka je velmi inteligentní jako většina krkavcovitých ptáků a dokáže si zapamatovat místa, kde by mohla nalézt potravu i během následujícího hnízdního období. Obecně u ptáků je zapotřebí, aby byly splněny dvě podmínky. Vhodné hnízdiště a pak potravní nabídka. V Bystřici se ta nabídka k hnízdění kavkám dala. Je to dutinový hnízdič, takže se nejprve zahnízdila v komínech, pak se druhotně naučila hnízdit na římsách a na půdách. To jí lidé umožnili. Pravděpodobně ta bystřická kolonie kavek pochází z kolonie, která sídlila v aleji mezi Rozsochami a Bystřicí. Když byla alej prořezána, hledaly si nová hnízdiště. Kdysi se kavky i jedly, hlavně během války. V Olešné to bylo ještě v šedesátých letech, tam byla známá tak zvaná Kavčí pouť. Kavky zjistily, že v blízkosti lidských obydlí najdou nejsnáze potravu. Největší kavčí kolonie jsou dnes v Bystřici, v Poličce a ve Žďáře. Není výjimkou tu vidět kavku, jak vybírá odpadkový koš nebo se přehrabuje v kontejneru. Takže se splnily obě podmínky pro přežití, lidi si to zavinili sami.
V Bystřici byl poměrně dlouho klid. Když se likvidovaly komíny, tak se zavěsilo těch čtyřicet budek. A jsme u toho. Ty budky nejsou tolik zabezpečené proti predátorům, takže kuna tu likviduje snůšky i mláďata. A tím dochází ke snižování počtu kavek.
V Bystřici je asi 40 párů kavek, v Poličce osmdesát, ve Žďáře do padesáti. To není problém té kavky. To je lidský problém. Když jsem viděl v Bystřici, jak pověsili ty nádherné boudy na ty štíty, naprosto bezpečné, tak jsem si říkal, to je ono, tam se žádný predátor nedostane. Bohužel někteří lidé dělali zle, že jim to znečišťuje dům, tak už šest budek bylo sundáno a pověšeno na stromy. Pokud dojde k tomu, že lidé budou požadovat odstranění i dalších budek, vydáme k tomu souhlas, ale ty budky budou muset být lépe zabezpečeny. Tak, aby se tam ten predátor nedostal.
Ale to nejsou jen kavky, to je tak s každým ptačím druhem. Vrátím se k tomu výrovi. Výr historicky pravděpodobně na Vysočině nebyl. Člověk odlesnil pomalu krajinu a když se po druhé světové válce začali výři vracet do Svratecké hornatiny, tak se uhnízdili i u Víru a postupně se rozšířili i do Žďárských vrchů, kde sice nejsou strmé skály nad vodou, ale zjistili, že je zde volná krajina, kde se dá ulovit potrava. Od sedmdesátých let už jsou výři tady. Samozřejmě myslivecká sdružení to nerada vidí, protože je to do určité míry nepůvodní druh, je to zvíře, které mimo člověka nemá přirozeného nepřítele.

Zmínil jste vymycování lesů a rozšiřování pastvin. Co říkáte třeba rozšiřování pastvin pro zemědělskou výrobu? Nemá to nějaký negativní vliv?

Mělo by se velice zvažovat, kde se ty pastevní areály budou zřizovat. Neměl by se tomu ponechávat volný prostor. Orgány a instituce, které dohlíží na využívání zemědělské půdy, by měly pracovat ve shodě s ochranáři. Ne, že by to nefungovalo. Od toho je tzv. zonace. Chráněné území je rozděleno do čtyř zón a pokud se lokalita nachází třeba ve dvojce, tak už se musí zvažovat důvody pro a proti. Zda to celoroční pasení vůbec povolovat. Má to vliv především na živočichy, kteří tam jsou doma. Jde o bezobratlé, obojživelníky, plazy, savce i o ptáky. Někdy je to složité. Například na Kuklíku se našli druhy pavouků a brouků - ojedinělé nálezy na Moravě a přesto ten pozemek vlastník pronajal chovateli ovcí. A ten tam zcela neregulovaně pásl. V tom vidím ten problém.

Zaujala mne také rašeliniště vyskytující se na území Žďárských vrchů Já znám z Jeseníků Rejvíz - Malé a Velké mechové jezírko, je tu něco podobného?
Tady máme národní přírodní rezervaci Radostínské rašeliniště a Dářko. Dářko je rašelinný bor, to je vlastně les na vrchovištním rašeliništi. V Radostínském rašeliništi se rašelina ještě před druhou světovou válkou těžila. Teď tam těch šedesát let probíhá sukcese a navrací se tam ta původní podoba toho prostoru. Dnes ten, kdo neví, že se tam rašelina kdysi těžila, tak to nepozná. Vidí vrchovištní rašeliniště a jezírka, tak jako jinde. Takové klasické jsou pouze dvě místa, i když na území Žďárských vrchů jsou desítky a desítky rašelinných luk, kde je výskyt zvláště chráněných rostlin a živočichů. Tyhlety louky, to je takový fenomén těch Žďárských vrchů. Plus ty vrcholové skalní útvary. Proto jsou vyhlášeny za ty maloplošní chráněné území a je jich celkem čtyřicet devět.

Ještě bych se chtěla zeptat na takové věčné téma, vypouštění zmijí do volné přírody. Lidé vás neustále podezřívají, že v okolí měst a vesnic vysazujete zmije, co je na tom pravdy?
Vezmu to z té legislativní stránky, zmije je kriticky ohrožený druh. Čili nejpřísněji sledovaný živočich. I my, když chceme někde na požádání, třeba ze zahrádky, odstranit exemplář zmije, tak musíme mít na to výjimku vlády ČR. Tak zní zákon, i když je to trošku nesmyslné. Ale takto jsou chráněni všichni živočichové v té kategorii. Tím chci dokumentovat tu vzácnost tohohle druhu.
Je to živočich s noční aktivitou. V podstatě mimo dravců a mimo divokých koček je to i živočich, který nemá přirozeného nepřítele. Největším nepřítelem je mu člověk.
Vhodná místa pro zmije jsou slunné neobhospodařované stráně v blízkosti vodních toků. Máme- li někde nějaký potůček s jihozápadní strání a keřovitým porostem, tak se můžeme spolehnout na to, že tam je stoprocentně výskyt zmijí.
Zmije opustily v průběhu dubna zimoviště a samice z těch zimovišť se rozlézají do míst, kde dojde k páření, a kde obvykle rodí mláďata. Teď do toho května nebo června je období největšího pohybu plazů. Porosty jsou nízké a had je stále vidět. Proto to jarní období je obdobím, kdy dochází k nejčastějšímu kontaktu mezi člověkem a hadem. Já se přiznám, že se hadů taky bojím, mám s nimi několik negativních zážitků. Ale na druhou stranu když vím, že je tam had, tak tam nejdu. Není zapotřebí vyhledávat kontakt. Je to živočich jako každý jiný a při střetnutí hledá první možnost úniku. Zaženeme-li ho někde do kouta, cítí se ohrožen a zaútočí. Zaútočí ale jen do délky svého těla. Máme tu kolegu, který s hady vychází velice dobře.
K tomu vysazování. To prostě nepřipadá v úvahu. Ani u nás, ani nikde v zahraničí, pokud vím. A ta fáma, že tu vysazujeme hady, vznikla asi tak, že buďto my nebo kolegové z jiných organizací byli možná viděni při nějakém tom zásahu, který jsem tady zmiňoval. Že je prostě někdo zavolá, že má třeba na zahrádce zmiji a my přijedeme, slovíme ji do nádoby a vypustíme ji někde tam, kde ten pohyb lidí není téměř žádný. Ale taky zrovna mohlo dojít k tomu, že šel někdo kolem a viděl nás, jak tam tu zmiji vysypeme. To se stát mohlo. Ale v žádném případě nad Žďárskými vrchy nelétají helikoptéry a nesype se to z beden. To určitě ne.

A je nějaký rozdíl v útočnosti a síle jedu u samice a samce?
Ne, tam spíše nemusí toho jedu mít zvíře tolik, pokud v nedávném čase třeba zaútočilo na nějakou kořist. Takže je pravděpodobné, že ranní uštknutí nemusí být tak zlé, protože se dá předpokládat, že v noci ten had lovil. Ale narozené zmije do čtyřiadvaceti hodin už také nějaké to množství jedu mají.

Já jsem ještě slyšela, že zmijí jed má podobné složení jako jed včelí, takže kdo je alergický na včelí jed, tak ten zmijí pro něj může být smrtelný.
Ano, to je pravda. Právě ti alergici a také malé děti jsou nejvíce ohroženi při uštknutí.

Co říkáte té hysterii lidí v souvislosti s ptačí chřipkou? Shazování krmítek a tak podobně. Pokud ví tak se tu zatím ptačí chřipka neobjevila nebo ano?
Vezmu to odzadu, samozřejmě vyloučit se to nikdy nedá. Ty druhy, u kterých se to prokázalo, jako třeba v Maďarsku u toho sokola, tak to je důkaz o tom, že by to mohl mít každý druh, nejen vodní ptáci. Nikdy neříkej nikdy. Ale jaká je ta pravděpodobnost, jedna ku miliónu nebo jedna ku biliónu? Vy jste to nazvala správně hysterií. Podobné úhyny jsou tu už desetiletí a staletí. Jsou to důvody ubývání počtů určitých druhů ptáků. To, že se to nazvalo ptačí chřipka, způsobilo tu hysterii. A nejhorší byla hysterie médií. Ptačí chřipka je stále, ale teď už se o ní nikde nepíše. Tím , že se to nazvalo PTAČÍ chřipka, tak se to zaměřilo proti těm ptákům. Samozřejmě, že určitá opatření, zdravotně ochranná, jsou na místě. Vyloučit se to nedá nikdy. Ale ta možnost nákazy od stálých ptáků je ta nejminimálnější, takže shazování krmítek opravdu není na místě. Větší možnost je u těch ptáků tažných. Proto také kroužkovací stanice zakázala kroužkovat vodní ptáky a racky. A také zakázala organizovat akce pro veřejnost, kde dochází ke kontaktu veřejnosti a ptáků. Kroužkovatel sám by měl mít rukavice, nejíst, nepít, nekouřit, po kroužkování si umýt ruce, desinfikovat pomůcky a pracovní nástroje.

A kteří stěhovaví ptáci už přilétli?
Včera jsme viděli mezi Krátkou a Samotínem zřejmě první ťuhýky obecné, to je taky evropsky významný druh a ti by měli být jedni z posledních ptáků, co přilétají. Ještě by se tady měl objevit sedmihlásek hajní, to je takový ten druh, který přilétá v polovině května a už by tu ti tažní ptáci měli pomalu být všichni. Jaro už je, protože první tažní ptáci už začínají hnízdit. Třeba rehci domácí už přilítli na přelomu března a dubna, takže teď už mají snůšky nebo už mají mláďata.

A ještě mi na závěr řekněte něco o vašich naučných stezkách.
My máme ve správě čtyři naučné stezky. Nejblíže Žďáru je Babínská, která vlastně před dvěma lety prošla rekonstrukcí mobiliáře. Určité rezervy jsou tam v obsahu, protože už funguje asi dvacet let. Vede od terénní stanice Babín za Budčí, kolem Matějovského rybníka, zčásti po značené turistické značce. Popisuje život v prostředí v blízkosti rybníků. Hovoří se tam o břežním porostu, hospodaření na rybnících.
Druhou stezkou je Žákova hora - Tisůvka, ta byla doinstalovaná v loňském roce, takže ta je i aktuální, co se týče i mobiliáře a obsahu zastávek. Ta už je taková širší z pohledu historicko- vlastivědno-ochranářského. Není to jenom o ochraně přírody, je to komplexní.
Naučná stezka Dářko vychází z Karlova a prochází Radostínským rašeliništěm. Je to stezka procházející Národní přírodní rezervací, takže je i taková unikátní. Díky ní se člověk dostane do bezprostřední blízkosti rašeliniště a pak jde po kraji přírodní rezervace Dářko a končí na hrázi Velkého Dářka. My jsme podali evropské unii návrh, aby byla tato dvě rašeliniště spojena v jeden celek a byla vyhlášena evropsky významnou lokalitou. Pak by ta stezka procházela jejím středem. Stezka je, co se týče mobiliáře, pořádku, ale obsah, právě díky těmto změnám, už je trošku zastaralý. Připravuje se inovace podle toho, jak to dopadne s tím projektem.
Tou poslední je naučná stezka Krajem Chrudimky. Té vlastníme jen jednu třetinu. Od pramene u Filipova, až po místo u Trhové Kamenice, kde Chrudimka opouští CHKO Žďárské vrchy a teče do CHKO Železné hory. Ta stezka vede až do Chrudimi.

S panem Čejkou se mi povídalo velice dobře a určitě tento rozhovor nebude poslední. Dozvěděla jsem se spoustu nového a to je dobře. Vždyť bychom měli znát krajinu, ve které žijeme a také bychom měli vědět, jak se o ni starat a jak ji chránit. I s jejími zvířecími a ptačími obyvateli. Ať už těmi milými a obdivovanými nebo těmi nenáviděnými a většinou opovrhovanými. I ti do Žďárských vrchů patří.