Rybník Medlov je oblíbeným a turisty hojně navštěvovaným místem. V letních měsících láká návštěvníky k vykoupání, sjíždí se k němu lidé ze širokého okolí. V chladnějších dnech je velmi příjemná procházka po jeho hrázi. Málokdo z návštěvníků Medlova ale ví, že je opředen jednou z pověstí, které se odedávna ústně předávají z generace na generaci. Tak tady ji máte.

Stříbrné zvony

Na Vysočině se odedávna dolovalo stříbro. Hlavně u Odrance se ho prý mnoho našlo. V té době stávalo mezi Rokytnem a Fryšavou městečko Medlov. Bylo velmi bohaté. Jeho obyvatelé, pyšní na své bohatství, nechali vyrobit a zavěsit na kostelní věže velké zvony z ryzího stříbra. Ale jak už to bývá, jejich pýcha byla potrestána, město se propadlo a na jeho místě se objevil veliký rybník.

Jednou na podzim, když byl rybník vypuštěný, pásl pasáček z nedaleké Fryšavy na břehu Medlova stádo prasat. Vepříkům se nejvíc líbilo rochnit se v bahně. Najednou si pasák všiml, že stará svině něco třpytivého vyrývá ze země. Přišel blíž a uviděl okraj zvonu. Nelenil, nechal všeho a utíkal s novinou do vsi. Rychtář to oznámil vrchnosti v Novém Městě a ta vyslala dělníky, ať zvon vykopou. Kopáči nalezli ne jeden, ale čtyři stříbrné zvony. S velkou slávou je odvezli do města a zavěsili na kostelní věži. Hlas stříbrných medlovských zvonů byl tak krásný a silný, že ho bylo slyšet až do Jihlavy.

Jihlavští konšelé ale záviděli novoměstským jejich zvony. Hnětlo je, že velká a pyšná Jihlava nemá takovou vzácnost jako mnohem menší Nové Město. Nabídli tedy novoměstským za zvony spoustu peněz. Ti váhali, ale nakonec se rozhodli, že je neprodají a jihlavští odešli rozhněvaní a s nepořízenou.

Zanedlouho se v Novém Městě konal jarmark, na který se sjela spousta lidí. Prodavači halasně nabízeli své zboží, všude bylo plno hluku a najednou se odněkud ozval zděšený výkřik: „Hoří!“. Na náměstí nastal zmatek. Kdo mohl, vzal nohy na ramena, prodavači rychle balili své stánky. Vyděšený křik o pomoc se začal ozývat z mnoha stran. To jihlavští se pomstili a poslali do Nového Města paliče, kteří založili požár na několika místech. Téměř celé město lehlo popelem, bylo zachráněno pouze několik domů. Shořel i kostel na náměstí a stříbrné zvony se s rachotem zřítily z věže, rozlomily se na kusy a ve vysokém žáru se zvonovina roztekla.

Když bylo po požáru sesbírali měšťané zbytky zvonoviny. Dali z ní ulít nové zvony, ale co naplat, ty už tak mohutný a krásný hlas neměly. Zato však je novoměstským nikdo nezáviděl.

Tak až zase někdy půjdete kolem Medlova a budete se dívat na jeho klidnou hladinu, vzpomeňte si na stejnojmenné městečko a jeho stříbrné zvony.