Jak ohnivý sud napravil pověst novoměstského piva

Jak ohnivý sud  napravil pověst novoměstského piva

O tom, že bylo v Novém Městě mnohým měšťanům povoleno vařit pivo, ví snad každý. A mnozí z vás ví i to, že zde byl i městský pivovar, který nemálo peněz přidával do rozpočtu městečka.

Před mnoha lety byl vařením piva v městském pivovaru pověřen nový sládek. Jako vždy nové koště dobře metlo, ale když se sládek v Novém Městě více zabydlel, zjistil, že je zde váženou a ctěnou osobou a začal si zvykat na pohodlný život. Na to potřeboval stále více a více peněz.

I přemýšlel, jak by k dalším penězům přišel a dostal nápad. Nejenže začal šetřit na mzdách svých podřízených, ale dokonce začal šidit pivo. A tak se časem z výborného a široko daleko vyhlášeného novoměstského piva stala nedobrá břečka, kterou nikdo nechtěl. I hospodští brblali, když měli svým hostům něco takového nalívat.

Konšelé a primátor se sládka ptali, co že je to s jejich pivem. A on si ztěžoval jednou na to, podruhé na ono, ale nikdy nepřiznal, že pivo šidí.

Jednou pozdě večer šel primátor domů. Když procházel náměstím, nejednou kouká a proti němu se valí hořící sud. A ke všemu ještě dutým hlasem naříká: „Chmele více, sladu více! Chmele více, sladu více! Chmele více, sladu více!" Když se dokutálel až k vyděšenému primátorovi, najednou zmizel.

Primátor běžel domů, jakoby mu za patami hořelo. Když tam doběhl, pověděl celý udýchaný podivnou příhodu své ženě. Ta se zamyslela a povídá: „To nebude jen tak. To si určitě duch pivovaru stěžuje na vypečeného sládka, který kazí kvalitu a pověst našeho piva."

Druhý den primátor vyprávěl o svém nočním dobrodružství a o tom, co žena řekla městským konšelům. Radili se a radili, až se nakonec domluvili, že hamižného sládka vyprovodí z městských bran. Jak řekli, tak udělali. Na jeho místo povolali sládka jiného a od těch dob se v Novém Městě zase vařilo pivo dobré a lahodné, které nemělo široko daleko konkurenci.