V dávných dobách pokrývaly okolí Žďáru husté lesy. Ty často sloužily jako skrýš různým potulným lapkům a nemilosrdným loupežníkům, kteří byli pak často postrachem širokého, dalekého okolí.  

Loupežníci přepadávali hlavně kupce s nákladem drahocenných věcí, ale před jejich řáděním často nebyly uchráněny ani městečka a vesnice v okolí. 

Jedna loupežnická tlupa řádila i nedaleko Bočkonova (dnešní Nové Město na Moravě). Místní je dobře znali a podle jejich vůdce – Petra, říkali loupežníkům Petrovští. V tu stranu, kde měli Petrovští své sídlo, se nikdo nechtěl pustit ve dne, natož když celou krajinu pokryla černočerná tma.

Obyvatelé Bočkonova se loupežníků báli čím dál více. Nenechavým lapkům už nestačilo přepadávat kupce na cestách. Často si po setmění troufli až za brány města a pak běda tomu, kdo jim v potemnělých ulicích padl do rukou. Se zdravou kůží vyvázl jen málokdo.

Jednou zavítal do města potulný rytíř se svou družinou. Ubytovali se v místním hostinci a dali se s hostinským do řeči. Slovo dalo slovo a řeč tekla jako voda a pomalu došla i na loupežníky. Hostinský i ostatní hosté si hořce stěžovali na řádění Petrovských, kteří byli čím dál troufalejší a krutější.

Rytíř chvíli poslouchal a potom povídá: „Já vás těch loupežníků zbavím.“ Jak řekl, tak udělal. Na druhý den brzy ráno se spolu se svou družinou vypravil do hlubokých okolních lesů hledat Petrovské.  A štěstí mu přálo. Loupežníci právě vyspávali po včerejší bohaté hostině. Podařil se jim totiž skvělý lup. Přepadli kupce vezoucího do Žďáru víno a medovinu.

Rytíř a jeho družina s loupežníky moc práce neměli. Všechny do jednoho pobili. Z vděčnosti pak od majitele panství dostal potulný rytíř lesy, ve kterých se loupeživá tlupa ukrývala. Nechal je vymýtit a za poklad, který loupežníci ukrývali v Mařatce, dal postavit na mýtině novou vesnici. Ať už bylo její původní jméno jakékoliv, nikdo jí v okolí neřekl jinak než Petrovice. A tento název jí zůstal podnes.

Vysočina, Nové Město na Moravě,  Petrovice.