A už je tu podzim. Poznáme ho hlavně podle každodenní mlhy, která každý večer zabalí Vysočinu do svého bílého, neproniknutelného závoje. V poledne její vládu převezme podzimní, zimomřivé slunce, jehož paprsky, i když se snaží, neprohřejí studenou zem.

V tomto období jsou nejkrásnější stromy. Většina z nich se předhání v tom, kolik barev na sebe naplácá. Člověk by nevěřil, kolik odstínů může mít třeba hnědá. Také zelená, červená a žlutá nezůstávají pozadu. A my jen koukáme a tiše žasneme.

A já fotím, a fotím a fotím...