No říkat tomu, co napadlo první sníh je snad trochu přehnané, ale sněhový poprašek to určitě je. A protože jsem nenašla žádnou pranostiku, která by se týkala 17. listopadu a sněhu, podívala jsem se opět do encyklopedie „Země“, která nám říká, že: „sněhové vločky vznikají, když se ledové krystalky pevně přichycují jeden k druhému. Jejich velikost se pohybuje v rozmezí 1 až 20 milimetrů. Největší sněhové vločky vznikají při teplotách mezi 0ºC a 5ºC. Při těchto teplotách jsou krystalky obalené vodou, která ve chvíli, kdy se jich dotkne jiný krystal, okamžitě umrzá. Sněhové vločky jsou šestiúhelníky, ale protože se netvoří pravidelně, nenajdete dvě stejné.“

Děti si na první letošní sníh utíkají alespoň sáhnout, když ještě nejde sáňkovat a lyžovat. Už si dělají plány na příští dny, protože jim moderátoři „Počasí“ slibují sněhové přeháňky. Možná by měly zkusit „sáňky“ našich babiček a dědů, kteří si v době svého dětství naplnili igelitové pytle senem a na těch pak jezdili i na zmrzlé trávě.

Hůře jsou na tom řidiči, zvláště pak ti z nich, kteří si ještě nestačili všimnout, že podzim skončil a nevyměnili si letní pneumatiky za zimní. Ale takoví se na našich silnicích objevují i v době, kdy už sníh dávno není ničím novým a kdy každý den slyšíme z rádia a televize varování, aby řidiči jezdili opatrně, protože silnice jsou špatně sjízdné.

Silničáře musím tentokrát pochválit, nezaspali, kolem deváté hodiny ranní už byly posypány i vedlejší komunikace. Doufám, že jim chuť do práce, která je na Vysočině určitě složitější než jinde, vydrží.