Všude na Vysočině už sice leží sníh, ale na běžky to zatím ještě není. Tak co třeba taková pěší túra? Nemusí být dlouhá, stačí se jen projít na mrazivém čerstvém vzduchu. Zkuste zajet autem k Medlovu, svého plechového a smradlavého miláčka nechat na parkovišti a pak se vydat po žluté turistické značce k Podmedlovskému mlýnu. Stezka vede lesem, takže budete aspoň trochu chráněni před studeným větrem, který u nás na Vysočině fouká snad pořád.
Dojdete až na kraj lesa, překročíte potok Medlovku a před vámi se objeví dvě chalupy. Ta větší po pravé straně je zmiňovaný Podmedlovský mlýn.
Je to krásná barokní stavba z roku 1720, byla postavena za vlády Karla VI., otce Marie Terezie. Původně to byl panský mlýn pronajímaný mlynářům na tři roky. Nájem býval z pravidla odstupňován podle „živnosti mlýna“. Mlynáři té doby neměli život zrovna jednoduchý, protože kromě toho, že uměli mlet obilí, se mlynářskému řemeslu ukládalo ještě mlýny stavět a všechno v nich zhotovit. Tzv. Turnovský řád z roku 1717 charakterizuje mlynářské řemeslo takto: „mlynářům náleží stavěti mlejny, pily, všeliké vodní nástroje k valchování suken, koží a všeho, co by voda zatáhnouti mohla, též uvozovati vodu do domů, zámků a zahrad, vyváděti ji ze sklepů a studnic, dělati jezy, břehy a mosty přes vody dělati“.
Z dochované nájemní smlouvy z roku 1732 vyplývá, že se jednalo o panský mlýn, ke kterému byli přiděleni mleči z Kadova, Tří Studní, Krátké, Blatin a Samotína. Nájemcem byl Jan Ondráček. Jeho povinností bylo kdykoliv pro potřeby velkostatku semlít mouku a nařezat dřevo.Musel také udržovat stavení v dobrém stavu, přičemž velkostatek hradil výlohy a poskytl materiál. Mlynářslé řemeslo mělo i své výhody. Mlynář mohl kolem mlýna mýtit les, zakládat pole a louky,lovit bez omezení ryby a raky v potoce.
V roce 1761 dostal nájemce Joachim Jelínek mlýn do dědičného držení. Pilu, která byla do té doby součástí mlýna, si vrchnost ponechala a nadále ji pronajímala. Až vnuk Joachima Jelínka, Jan, koupil do svého vlastnictví za padesát zl. pilu, ze které měl odvádět vrchnosti ročně dvě kopy prken.
Mlýn postupem času měnil majitele. Pracoval až do začátku druhé světové války, pak přestal být užíván k mletí obilí a sloužil pouze jako pila. Současný vlastník, Zdeněk Makovský, potomek sochaře Vincence Makovského, objekt zrestauroval a přestavěl k rekreačním účelům.
Až půjdete kolem, všimněte si také zajímavých detailů, jako jsou například kliky ve tvaru draka. Celá stavba působí malebným dojmem, i když by se možná vyplatil citlivější přístup k některým opravám. Podmedlovský mlýn ale určitě stojí za shlédnutí.
