Slavnostní fanfáry z věže kostela sv. Prokopa oznámily v pátek začátek žďárských slavností. Ještě předtím ale byla pokřtěna nová kniha a otevřena výstava v Regionálním muzeu Žďár nad Sázavou na tvrzi.

Starosta města, Jaromír Brychta, pronesl při této příležitosti plamenný projev a za mohutného potlesku všech přítomných se ujal křtu. Pak už byla otevřena brána muzea a první nedočkavci si mohli zakoupit „novokřtěnce" a zhlédnout připravenou výstavu.

A co všechno tu je k vidění? Na tuto otázku mi podrobněji odpověděl jeden ze zdejších historiků - Miloslav Lopaur.
Výstava je rozdělena do dvou sektorů a to na tvrz a starou radnici. Na tvrzi je možné navštívit tři výstavní místnosti. V té první je k vidění každodenní život ve městě. Je prezentován krčmou, kupeckým krámem a řemeslnickou dílnou. Dále tu jsou vystaveny různé předměty a nástroje společného cechu kovářů, kolářů, bednářů a zámečníků. Je to koncipováno nadčasově, tedy od 16. století až po století devatenácté. Naším cílem bylo ukázat návštěvníkovi veškeré atributy kupeckého krámu nebo šenku. Máme zde shromážděny předměty od 18. století po konec 19. století. Součástí této expozice jsou také nejnovější objevy ze záchranného archeologického výzkumu na Klafaru. Jsou to třeba celistvé hrnce a především konvice na vodu, které byly nalezeny v objevené středověké studni. Ta už je ale dnes bohužel zase zasypaná.

V druhé místnosti se návštěvník přemístí z městských ulic do interiéru honosné měšťanské rodiny, případně nižší šlechty. Tam se seznámí s „dietrichsteinskou" místností, jejímž tématem je povýšení města a okolní svět v roce 1607. Je tam něco o životě ve městech, o městských ceších, o světových událostech a samozřejmě také mnoho o osobnosti kardinála Dietrichsteina, tedy žďárské vrchnosti.

V místnosti poslední se člověk přenese o tři století dále. Do takzvaného salónu z let 1860 - 1880. Je tu vystaveno sklo, obrazy, měšťanský nábytek a dále dobové drobnosti, jako jsou například litinové věci, sešity, knížky a také mince a medaile.

Toto je výstava na tvrzi, ale říkal jste, že její součástí je i další expozice na staré radnici....
Tam jsou vystaveny repliky map z 18. a 19. století, dále modelů městského centra z roku 1860 a samozřejmě především fotografie a pohlednice z let 1880 až 1980. To vše doprovází kolekce obrazů se žďárskou tématikou.

Kromě otevření výstavy se dnes křtila i nová kniha, jejímž jste spoluautorem. Co všechno lze v „Památníku k oslavě 400letého jubilea povýšení Žďáru na město" najít?
Kniha má dvě části. V první jsou uvedeny stručné dějiny v datech a jsou zpodrobněny řadou významných událostí, které dosud nebyly nijak publikovány. V druhé části jsou monotematické kapitolky, které přibližují jednotlivé fenomény nebo atributy městského života jako jsou městské cechy, městské brány, zástavby, průmysl. A končí to žďárskými zvláštnostmi a specialitami. To znamená - co se o Žďáře říkalo, jaké tady žily osobnosti, žďárské pověsti a zajímavosti.

Kniha vyšla v nákladu 700 kusů, zájem je o ni veliký. Nebude jich málo?
Pan starosta proklamoval, že se pokusí o dotisk této publikace.

A jak se na novou knihu dívá sám pan starosta, Jaromír Brychta?
Je nádherná. A jak jsem už při vlastním křtu zdůrazňoval, my si na tyto záležitosti nenajímáme žádné agentury a firmy, ale připravuje nám je tým pod vedením ředitele Regionálního muzea Žďár nad Sázavou, Zdeňka Málka. Jsou to všechno naši zaměstnanci, Jaroslav Švoma, Miloslav Lopaur a Stanislav Mikule jako autoři textové části, Kamila Dvořáková autorka ilustrací a Zdeněk Málek -reprodukce fotografií a spolu s Václavem Judou se podílel navíc na grafické úpravě. Tento tým odvedl obrovskou a nádhernou práci. Je vidět, že je to baví, a když někoho něco baví, tak to podle toho vypadá.

A co říkáte na to obrovské množství lidí, kteří se tu dnes sešli, aby spolu s vámi slavili?
Moc mne to potěšilo. A chtěl bych při této příležitosti zdůraznit, že Žďár nemá historii pouze 400letou, ale tisíciletou. Tady vedla historická stezka Žďársko - Libická, na které byla první osada. Stezky, které vedly přes pomezní pralesy, byly hodně dávnou záležitostí. Začaly vznikat po stěhování národů. Já jsem hrdý na historii našeho města, naše rodina zde žije od první světové války. Takže tu Brychtovi žijí už čtvrtou generaci a já se považuji za žďárského patriota.
Jsem velmi rád, že se tu občané sešli v tak hojném počtu. My jako představitelé města s nimi spoluvytváříme dějiny Žďáru neboť bez občanů by dějiny nebyly. A já jsem rád, že se nám daří tak dobře spolupracovat. Za to patří žďárským občanům veliký dík.

A už byl čas spěchat na náměstí, kde výstřelem z mušket byly slavnosti oficiálně zahájeny. Počasí jim přálo, program byl bohatý a kdo měl chuť, mohl volit z bohaté nabídky zboží. Každý stánek nabízel něco jiného. Uspokojeni byli i žízniví i hladoví, k mání byly hlavně výrobky tradiční české kuchyně. A kdo se najedl, napil a nakoupil si, mohl poslouchat a dívat se nebo si třeba i zatancovat.