Myslivci mají honební sezónu. Vysočina

Myslivci mají honební sezónu. Vysočina

Zatímco většina z nás v těchto dnech přemýšlí, co dokoupit na vánoce, kde bude levný kapr, jestli stihneme do svátků vše, co potřebujeme, myslivci prožívají tento čas trošku jinak. Probíhá období honů.  Honební společnosti si naplánují termíny, většinou soboty a může se vyrazit. 

Jít na hon, to neznamená vejít do lesa nebo na pole a začít střílet po všem živém, jak si někteří laici myslí.

Musí se dodržovat přísná pravidla a nelze střílet po čemkoli. Každý druh zvěře má předepsáno, kdy se může lovit a kdy ne. V těchto dnech jsou předmětem zájmu bažanti, zajíci – drobná zvěř a dále zvěř myslivosti škodící, tedy liška, prase divoké, kuna.

 

 

 

Každá honební společnost má jiné podmínky a může si dovolit “obětovat“ jiný počet zvěře. Kde si uměle odchovají a vysadí například bažanty, mohou jich potom střelit mnohem větší počet než společnost, která má ve svém rajónu všehovšudy deset bažantů. Jiná situace je u lišek, prasat, kun. Zde je terčem téměř každý jejich zástupce, který se dostane do zorného úhlu myslivcovy zbraně. 

 

  

 

Každý takový hon má svůj obřad. Zahájení, po honu pak výřad, zhodnocení honu a poslední leč. Ta se odehrává většinou již v salonku nejbližší restaurace. Hovoří se mysliveckou latinou a za prohřešky proti mysliveckým zvyklostem a tradicím je soud. Odsouzený nepřijde o hlavu, ale musí poručit dokola nějaký ten “úplatek“, aby ostatní přivřeli oko.

 

Aby si mohli myslivci občas na takový hon vyrazit a náležitě si ho užít, musí se nejprve postarat o to, aby se v jejich revíru nějaká ta zvěř vůbec vyskytovala. Začíná nám zima a to je období, kdy zvěř potřebuje nejvíce pomoci. Každý myslivec by vám mohl vykládat, kolik nanosí do lesa sena, zrní, kaštanů apod. Nezáviďme jim tedy jednou za čas nějaký ten guláš a k tomu něco na zahřátí.

 

Vysočina, Žďárské vrchy.