Lidé si odjakživa slibovali od nového roku, že bude krásnější a šťastnější, než ten předchozí. Dívali se do budoucnosti s nadějí a vírou v lepší a idyličtější svět. Pokaždé si spousta z nás dává nová předsevzetí, která pak jen málokdo dodrží. Ale doba, kdy si starý rok podává ruku s novým je na tyto sliby nejvhodnější. Konec konců býváme na Silvestra vždycky tak nějak naměkko a jsme ochotni slíbit sobě i jiným téměř všechno, možné i nemožné.

Trochu jinak to pak vypadá 1. ledna ráno, kdy se, většinou s bolestí hlavy a menší či větší kocovinou, probouzíme a vzpomínáme, co jsme to na toho Silvestra zase vyváděli a slibovali. A nadáváme si, že jsme byli tak pošetilí, když stejně víme, jak to nakonec všechno dopadne.

Pak si na oběd uvaříte čočkovou polévku, aby se vás po celý rok držely peníze a k ní něco, co nelítá, aby vám v nastávajícím roce neuletělo štěstí. Jídlo vás zahřeje a posílí a hned se na ten svět díváte tak nějak veseleji. A když ještě po obědě přidáte novoroční zdravotní procházku krásnou a zasněženou Vysočinou, ranní splín z vás jakoby zázrakem spadne a opět se vám objeví úsměv na tváři.

2. ledna nastoupíte do práce a nastane všední den. Ještě proberete se spolupracovníky, co se všechno na Silvestra a na Nový rok událo a pak se už zapojíte do normálního všedního dne a pomalu zapomenete na všechny omyly a sliby.

Takže bych vám do roku 2006 chtěla popřát všechno nejlepší, ať se vám splní vše, po čem toužíte a hlavně si vůbec nedělejte těžkou hlavu z toho, že opět nesplníte to, co jste si předsevzali. Věřte mi, že koncem roku ve vás uzrají předsevzetí nová a vy si opět na Silvestra svatosvatě slíbíte, že tentokrát to bude jiné, a že všechno, co jste si slíbili, tentokrát opravdu dodržíte. A tak to půjde každý rok. Od toho přece Silvestr je.