Slovo masopust bylo u nás známé už v devátém století. Bylo to vždy období odpočinku od práce, období veselí a blahobytu. Dodnes se v některých vesnicích zachovává zvyk masopustního průvodu. Ten měl v minulosti svoje pevná pravidla, která se však už jen málokde dodržují.

Podle tradice musela být v průvodu kobyla, medvěd (někdy vedený medvědářem), jezdec na koni, žid s pytlem, bába s nůší, kominík, smrtka, šašek, husar, policajt, myslivec, cikánka a čert. Masky se v různých regionech o něco málo lišily, ale základ byl vždy stejný. Průvod procházel vesnicí, zastavil se v každém stavení, všude byly maškary radostně vítány a pohoštěny. A protože byl čas zabíjaček, nebylo to pohoštění ledajaké. Něco dobrého k jídlu muselo být samozřejmě pořádně zapito.

Jednou z vesnic, kde masopustní průvod dodnes chodí je i Radešínská Svratka. Není to tu však jen záležitost dospělých, ale především dětí. Stejně jako loni, tak i letos si už celé týdny dopředu připravují masku, aby byla co nejoriginálnější. Postupně dostává masopustní horečku i těch pár dospělých, kteří s dětmi chodí. I oni přemýšlí, co na sebe, shání, chystají, domlouvají se.

Ale to nejzajímavější přišlo až v sobotu. Ráno rychle obléct do masek, popadnout pár nezbytných drobností a už hurá do průvodu. Hlavně sehnat harmonikáře, jeden je nemocný, tak honem nějakou náhradu. Když je konečně vše v pořádku, můžou vyrazit do ulic. Každého, koho potkají, uctí miskou burisonů a jak jinak než báječnou slivovicí. Jejich první cesta vede k panu faráři, který je všechny pohostí a dá jim požehnání. A pak už masopustní průvod obchází domy a rozdává radost a bujaré veselí.