Tento výraz jsem si vypůjčila z textu písně Jaromíra Nohavici "Ladovská zima". Ono na něm totiž něco je, i když už bychom mohli říct ne čtvrtý měsíc, ale pátý. 

Máme téměř půlku března, první jarní den klepe na dveře, ale příroda na to zatím jaksi nebere ohled. Místo toho, aby se hromady sněhu začaly ztrácet a sluníčko se k nám přestalo obracet zády, tak naopak sněhu stále přibývá.

V sobotu byla zima trošku na ústupu, navečer však opět přimrzlo a navíc se začal sypat další sníh. K tomu se přidal silný vítr, takže vozovky se opět začaly schovávat pod sněhové jazyky a cestáři mohli zase vyrazit do ulic. V neděli počasí pokračovalo ve stejném rytmu a čerstvě napadaný sníh přelezl hranici deset centimetrů.

Jak je vidět, příroda nám opět ukazuje svou moc a s prodlužující se zimou pomalu ubývá nadšenců na lyžích, prknech, sáních a podobně. Zkratka je čas střídání ročního období a většina lidí by raději výlety na lyžích vyměnila za procházku po rozkvetlých loukách a toulky přírodou. Určitě se dočkáme a co nevidět přijde ta správná chvíle. O co se na ni budeme déle těšit, o to více si ji třeba budeme užívat.

Stejně tak se jara už nemohou dočkat ptáci a lesní zvěř. Zima je opravdu dlouhá, jsou vysílení a stále více jsou vděčni za každou pomoc od nás, lidí. Proto se, prosím, nenechte odradit nějakou ptačí chřipkou a podobně a pomáhejte jim přežít ještě nějaký ten den, než se objeví pod metry umrzlého sněhu první potrava. Věřte, že vám za to budou všichni tvorečkové vděčni.

Poznámka: Píseň Jaromíra Nohavicy "Ladovská zima" můžete stánout z oficiálních stránek autora zde: www.nohavica.cz