Díky tomu, že na Vysočině vysvitlo sluníčko a dešťové mraky odchvátaly zase o kousek dál, se konečně situace ustálila. Většina toků kulminovala v nočních hodinách a ráno už bylo to nejhorší zažehnáno. Voda nadělala opět spoustu škod, jedná se především o zatopené nemovitosti a také kontaminovanou pitnou vodu, takže na mnohých místech Vysočiny je nutné zásobovat obyvatelstvo nezávadnou vodou.

Příroda nám zase ukázala, kdo je tady pánem. Vodní toky absolutně nerespektovaly koryta, které jim člověk vymezil a vydaly se svou vlastní cestou. I když si myslíme, že jsme dokázali řeku spoutat a zvítězit nad ní, vždy nám znovu a znovu ukazuje náš omyl.

Řeka, kterou opěvovali básníci a bezpočtukrát zvěčnili malíři, najednou vypadá jako rozlícená žena. Vylije se z břehů a cestou ničí vše, co jí stojí v cestě. Překážky, kterými se jí člověk ve své naivitě snaží udržet v jejím korytě, překonává snadno a rychle. I když se nám říčka zdá malá, najednou má v sobě spoustu nečekané dravosti. Je to nezvladatelný živel, na který jsme my, lidé se všemi svými vymoženostmi a se svým rozumem, krátcí. Příroda se nás nikdy nebude ptát na náš názor a na to, jestli smí nebo nesmí. Prostě udělá to, co sama uzná za vhodné a my se s tím budeme muset smířit.

Začalo jaro. A rozvodněné řeky k jaru patří. Příroda nám ukazuje svou sílu a moc a nám nezbývá, než se snažit alespoň zmírnit škody, které velká voda napáchala. Je pěkné, že lidé drží pospolu. V kritické chvíli si pomáhají navzájem, všechny hádky jdou stranou. Na druhou stranu je škoda, že musí přijít nějaké neštěstí, aby se tak stalo.

Hladiny toků se sice stabilizovaly, ale ještě stále nemáme vyhráno. Meteorologové už sice nehlásí žádné velké srážky, ale upozorňují na možnost vyšších teplot v příštích dnech. A protože sněhu na polích, loukách a v lesích leží stále ještě spousta, je tu nebezpečí jeho rychlého tání. I proto stále na mnohých místech trvá třetí stupeň povodňové aktivity.