Tak dnes už jsou velikonoce definitivně za námi. Někdo na ně vzpomíná s úsměvem, jiný s trochou smutku, další s nevolí. Někteří z nás si nepamatují ani tak velikonoční pondělí, jako těžké úterní ráno provázené žízní, bolestí hlavy, nevolností, prostě důkladnou povelikonoční kocovinou.

Velikonoce jsou mezi svátky jediné, které vnímají úplně jinak muži a jinak ženy. Mezi ženami, dívkami, děvčaty, slečnami, maminkami, tetami a babičkami neznám snad jedinou, která by se na velikonoce vysloveně těšila. Pro každou z nás to znamená:

1.Velký úklid. Pánové jistě uznají, že uklízení není z těch radostí a zábav, které by si člověk týden před svátky představoval. Patří do něj mimo jiné i mytí oken, což většina z nás bytostně nesnáší. Dnes už se to nebere tak přísně, ale dříve musela mít hospodyně před velikonocemi opravdu důkladně vygruntováno.

2. Velikonoční výzdoba. Ta se teď stává čím dál aktuálnější. Dříve jsme si vystačily s úklidem, dnes se navíc předháníme v tom, kdo bude mít více jarně vyzdobený dům či byt. Kupujeme receptáře, kde nám poradí, jak na to, navštěvujeme obchody s řemeslnou výrobou, děláme velikonoční věnce na dveře, vyšíváme ubrusy, zdobíme a zdobíme.

3. Když už máme uklizeno a nazdobeno, přijde na řadu pohoštění. Velikonoční beránci a mazance jsou samozřejmostí, ale teď ještě něco jiného, abychom se ukázaly. V některých domácnostech se preferuje čerstvé uzené, jinde do zlatova usmažené řízky nebo výrobky studené kuchyně. Každá hospodyně se snaží o kvalitu i kvantitu, aby ji mrskáči nepomluvili.

4.A nakonec honem nakoupit něco k pití. Hlavně aby to stačilo. A taky aby bylo z čeho si vybrat. Vždyť někteří si žádají slivovici, další upřednostňují fernet a nesmí se zapomenout na vaječný koňak. No a pro ty menší, kterým alkohol ještě není povolen, musíme nakoupit čokoládové zajíčky a vajíčka.

5.Tak, pohoštění je nachystané a po celotýdenním shonu se v předvečer velikonočního pondělí pustíme do barvení vajíček. Mnohé z nás na to mají vlastní recepty děděné z generace na generaci. Někdo si s tím dá spoustu práce, jiný je docela obyčejně obarví v kupovaných potravinářských barvách.

A teď mužská část lidstva:

1. Hlavně se týden před velikonocemi nezdržovat moc doma. Na programu je velký úklid, co kdybychom do něj byli nějakým nedopatřením zapojeni. Ještě by po nás chtěla manželka třeba věšet záclony jako vloni a vymlouvala by se, že ji z toho celotýdenního shonu bolí záda. Však my si o velikonocích vytrpíme své, o tom ženské nemají ani potuchy.

2.Při velikonoční výzdobě platí heslo „pryč z baráku" dvojnásobně. Chce se toho po nás víc (přitluč hřebíček a pověs mi to, slep to, podrž to...) a navíc každou chvilku něco shodíte nebo porazíte a ještě vám za to vynadají.

3.Je pomalu čas vyjít si nařezat proutí. Základem je vyhlédnout si dopředu lokalitu, kde rostou vrby. Ty samozřejmě potřebují na jaře prořezávku, tak je nejvyšší čas se do toho pustit, než to udělá někdo jiný.

4.Proutí máme nařezané, pustíme se do pletení pomlázky, žíly nebo tataru, jak kdo chce. Vždyť správný chlap si tento důležitý mrskací velikonoční nástroj nekupuje, správný chlap si ho uplete. Někdy to sice nejde tak od ruky, tak požádáme o výpomoc zručnějšího souseda.

5. A je tu den Dé. Na velikonoční pondělí nastává pro mužského ta největší dřina. Copak ženským, těm je hej, sedí si doma pěkně v teploučku, pojídají dobroty, které prý připravily pro nás a čekají, kdo za nimi přijde. Ale chudák chlap se má celý den co ohánět. Těch domů a bytů, co musí obejít! A těch štamprlí, co musí chtě nechtě vypít! Jó, co se dá dělat, holt se ten jeden den v roce musíme fakt obětovat.

Jak je vidět, není to jednoduché ani tam, ani tam. A my ženy opravdu mužům nezávidíme. Trpělivě se usmíváme a těšíme se na úterní ráno. My se probudíme zdravé a šťastné a oni........... No, vždyť to znáte.