Jako poctu svému rodákovi, Aloisu Kubitovi, se obyvatelé Bobrové a Český svaz bojovníků za svobodu rozhodli dát udělat a slavnostně odhalit pamětní desku. V pátek, pátého května, byla celá slavnost připravena a paní starostkou také zahájena. Slavnost probíhala za účasti mnoha hostů, zúčastnil se jí například ministr vnitra František Bublan, místopředseda poslanecké sněmovny Karel Černý, senátor Josef Novotný, zástupci kraje a starostové okolních obcí.
O zviditelnění brigádního generála Aloise Kubity se velmi zasloužil místopředseda Poslanecké sněmovny a zároveň historik Karel Černý. Ten seznámil přítomné s životními osudy bobrovského rodáka.
Alois Kubita se narodil v Horní Bobrové 25. ledna 1892. Celý jeho život byl spojen s létáním. Po absolvování reálky v Novém Městě na Moravě se rozhodl pro vojenskou dráhu. Studoval Vojenskou kadetku v Brně v Králově Poli, pak nastoupil službu v Praze Povýšen na poručíka byl v květnu v roce 1914. Zúčastnil se první světové války, kde byl třikrát raněn. Obdržel také tři vojenské vyznamenání.
V roce 1917 absolvoval kurs leteckých pozorovatelů a zpět na bojiště se již vrátil jako letec. 28. února 1918 byl jeho letoun sestřelen a až do září 1919 byl v italském zajateckém táboře. Když se vrátil zpět do vlasti, obdržel několikaměsíční dovolenou na zotavení z válečných útrap a v srpnu 1920 vstoupil do armády. Nejprve působil u technické roty pěšího pluku, a teprve v červnu 1921 byl znovu zařazen k letectvu. Prodělal další pilotní výcvik a byl povýšen na kapitána.
V roce 1927 vstoupil do diplomatických služeb.Bylo to hlavně jeho skvělou znalostí cizích jazyků a výborným společenským vystupováním, že byl jako vybrán do funkce leteckého a vojenského atašé ve Velké Británii.
V roce 1931 se vrátil zpět do vlasti. Byl povýšen na majora a nadále zůstal u letectva. Za mobilizace velel slovenským stíhacím letkám. Po vyhlášení slovenské nezávislosti odešel a byl propuštěn z vojenské služby. Pracoval na Ministerstvu sociální a zdravotní správy. V roce 1940 odešel do exilu. Dostal se do Francie a poté do Velké Británie. Tam mu velmi pomohla jeho dřívější diplomatická zkušenost.12. července 1940 vstoupil do řad RAF. Jeho služební hodnocení z té doby o něm mluví jako o člověku klidné, rozvážné povahy, uhlazeného společenského vystupování, přísný na sebe i na své okolí. Vykonával funkci československého styčného důstojníka v různých velitelstvích RAF.
V roce 1944 byl povýšen na plukovníka. Získal další vysoké vyznamenání - Řád britského impéria 3. třídy. Po návratu do vlasti vykonával různé vysoké funkce na ministerstvu národní obrany. Posléze byl vládou jmenován vrchním velitelem Československých aerolinií. V červnu 1949 se opět vrátil do armády, kde zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 1950.
Pokud vás zajímají osudy československých letců, mezi něž Alois Kubita patřil, přečtěte si knížku „Z Vysočiny na křídla RAF" , jejímž autorem je už zmiňovaný Karel Černý.
Slavnost potom pokračovala odhalením desky, kterého se ujal ministr František Bublan a Ivo Rohovský, radní kraje Vysočina. K pamětní desce pak byly položeny věnce a paní starostka pozvala všechny přítomné na prohlídku obecního úřadu, kde už bylo připraveno i malé občerstvení.
Akce to byla pěkná, ale zúčastnila se jí jen malá skupinka převážně pozvaných lidí. Škoda, že tak málo z místních přišlo vzdát hold svému slavnému rodákovi.
