Lubo Kristek a jeho podyjská glyptotéka

Lubo Kristek a jeho podyjská glyptotéka

V sobotu s prvním ranním svítáním byl započat velkolepý projekt surrealistického umělce Lubo Kristka pod názvem Kristkova podyjská glyptotéka. Toto první z jedenácti zastavení začalo u pramene Dyje v blízkosti obce Panenské Rozsíčky. Lubo Kristek, umělec, sochař a výtvarník, zde předvedl jeden ze svých nezapomenutelných happeningů a odkryl první plastiku nazvanou „Zrození".

Celý projekt se koná pod záštitou hejtmanů krajů a zemí, kde bude probíhat. Zastavení je jedenáct a s nimi bude odkryto i jedenáct umělcových soch nebo plastik, které by měly provázet poutníka po celém toku řeky Dyje. Takže začátek byl u nás, na Vysočině a následovat by měl ještě kraj Jihočeský, Jihomoravský, Rakousko a Slovensko.

Lubo Kristek, brněnský rodák, žil a tvořil dlouhou dobu v zahraničí, v SRN a USA. Od roku 1990 je zpět v České republice a bydlí na svém zámečku v Podhradí nad Dyjí. Je to umělec tělem i duší. Extravagantní, výstřední, neopakovatelný, originální, jedinečný. Své výstavy zahajuje většinou happeningy doprovázenými hudbou Daniela Forró, jak tomu bylo i tentokrát. Při pohledu na jeho díla musíte plně zapojit svou fantazii. Nejsou vždy líbivá, ale pokaždé vám mají, pokud jim porozumíte, co říci.

Sobotní happening začal po páté hodině ranní při východu slunce. Všichni přítomní mohli shlédnout improvizované představení, které bylo plně v režii pana Kristka. Mnohé nejvíce překvapilo náhlé objevení malého miminka, které pan Kristek symbolicky pokřtil ještě před samotným odhalením sochy. Na tak brzkou ranní hodinu se ho zúčastnilo poměrně hodně lidí, mimo jiné i hejtman kraje Vysočina - Miloš Vystrčil, kterého jsem se zeptala:

Jak se vám líbil happening?
Bylo to opravdu zvláštní a zajímavé. Byla tam spousta takových akcí, které by člověk nečekal, na druhé straně mělo to logiku a rozhodně si myslím, že ti, co přišli, nemusí litovat.

A jak se vám vstávalo?
Vstávalo se mi těžko. Protože většinou v sobotu vyspávám, tak to dnes ráno nebylo úplně jednoduché.

A s panem Kristem se znáte už déle?
S panem Kristem se známe. Když ten projekt začínal, tak byl i za námi na kraji a dohodli jsme se, že ho také podpoříme. Uvidíme, zda se dílo podaří. Začali jsme u pramene Dyje a budeme pokračovat.

Dalším, koho jsem po odhalení sochy oslovila, byla asistentka a dlouholetá přítelkyně pana Kristka, Iveta Pavlovičová.

Co vlastně znamená Kristova podyjská glyptotéka?
To znamená, že na jedenácti místech v Podyjí budou moci poutníci, kteří hledají zajímavá místa, nalézt taková zvláštně výtvarně zpracovaná místa. Těm budou dominovat sochy výtvarníka Lubo Kristka. Tímto přispívá k zatraktivnění řeky Dyje od jejího pramene až po soutok s řekou Moravou.

A co si od toho slibujete?
Slibujeme si od toho, že lidi budou mít pár míst, na která mohou zajít a tam nebudou obtěžováni světskými starostmi. Například když se někdo třeba ve čtyři hodiny ráno rozhodne, že pojede na nějaké takové příjemné a fascinující místo, tak nebude muset čekat na otvírací doby a zajedou si tam hned načerpat novou energii.

A myslíte si, že ta místa, která v rámci tohoto projektu spojíte, budou ve spolupráci pokračovat dál?
Ta původní myšlenka byla vytvořit tady tu trasu poutních míst a ve chvíli, kdy se to začalo realizovat, se začaly jevit nové možnosti spolupráce. Zrovna včera tu byli přivítat začátek téhleté akce přátelé ze Sekulí, což je vlastně to poslední místo, geograficky na soutoku, kde bude stát poslední socha. Začala se tu jevit nová spolupráce, přišli přispět na ten začátek a tak počítáme s tím, že ta další místa přijdou přispět třeba zase na konec. Je to vlastně takový začátek, je to zrod něčeho velkého a uvidíme, jakým způsobem to bude pokračovat. Hlavní je, že tady po nás něco zůstane.

A ta časná ranní hodina happeningu bude pokaždé stejná nebo se bude měnit?
Svítání je taková veliká ojedinělost, myslím si, že bylo velice málo projektů, pokud vůbec nějaké, které se konaly za takového brzkého rána. A už jich asi ani moc nebude. Ale pramen se rodí za úsvitu a těžko odhalovat pramen za soumraku, to symbolicky nemá logiku. Tak proto byl vybrán ten úsvit, právě pro tu úžasnou atmosféru, která nám zrovna dnes tak přála. Mezi těmi deštivými dny se najednou objevil východ slunce s krásnou rudou září, což je neopakovatelný zážitek. Ta neopakovatelnost spočívá právě v tom, že je to jen jednou, že je to při tom zrodu. Ty ostatní happeningy už budou vesměs večerní až noční, podle toho, jakým způsobem pan Kristek bude chtít pracovat s atmosférou, jakým způsobem by se svítilo a jak bude celá ta akce probíhat. Další akce už jsou od osmnácté až po dvaadvacátou hodinu.

Překvapilo vás, kolik se tu sešlo lidí?
My jsme si říkali, kdopak asi přijde a kdo bude tak odvážný, že ráno vstane. Velkým překvapením bylo hlavně to, že se sešel velký počet takové té Kristovy základní skupiny. To jsou prostě lidi, kteří jezdí na jeho happeningy, ať už se konají kdekoliv. Jsou ochotni podstoupit i to, že ráno ve tři hodiny vstanou a kamkoliv dojedou. A myslím si, že to je to nejcennější. Že lidi nejsou vázaní na to, že se něco koná za humny, tak tam jedu, ale když se něco zajímavého koná daleko, tak se prostě rozhodnu a navštívím to. Tak to je pro nás strašně důležité. A samozřejmě i to, že se zúčastnili starostové a hejtman kraje Vysočina, kteří přispěli k tomu projektu, a kteří přišli i symbolicky přivítat ten zrod.

A to miminko, které bylo jedním z hlavních aktérů happeningu?
To vzniklo zajímavou shodou okolností. Za panem Kristem přišli rodiče tohoto miminka s tím, že by mu chtěli do života dát něco podstatného, ale že nejsou v pravém slova smyslu věřící, ale že věří na jakési mystické prožitky. A že by chtěli, aby to dítě bylo pokřtěno v mistrově happeningu. Pan Kristek jim říkal, že se může stát, že u toho křtu bude spousta lidí, bude to v neobvyklý čas a budou se tam dít podivuhodné věci. Tito rodiče od začátku až do konce byli touto myšlenkou nadšeni a udělali maximum pro to, aby se nakonec všechno zdařilo. A já si myslím, že to je fantastické.


A můžete nám trochu přiblížit symboliku toho dnešního happeningu?
Symbolika je vlastně zrození. Je to věc, která se začíná. Starostové všech měst a obcí, kde jsou právě ta zastavení, jako symbolické „sudičky" přinesli dary tomu projektu, který souzněl s tím dítětem a současně s tou sochou. Je to vlastně taková trojkompozice. To znamená, že jsme vlastně všichni přispěli k tomu, aby se tohleto zrodilo a poslali jsme to dál do světa.

A samozřejmě jsem si nemohla odpustit položit alespoň pár otázek panu usměvavému panu Kristkovi, který byl šťastný, že se celá akce tak zdařila:

Jak jste přišel na nápad zrealizovat tenhle projekt?
Jak jsem na to přišel? Tak, že žijete intenzivním životem třiašedesát roků. A potom vás takové věci napadají. Ale mne už tyhlety věci napadaly, když mi bylo čtyřiadvacet roků a je to čím dál horší.
A tenhle projekt? Možná není tajemstvím, že jsem se coural třicet roků po světě. A měl jsem takový dojem, že té Dyji něco dlužím. A já jsem ten dluh nějakým způsobem chtěl vyrovnat a tak mne to napadlo. Ale to je jen jeden z důvodů, bylo jich víc. Další důvod je ten, že jsem se stáhl do toho Podhradí. Tam dožil můj děda, taky Brňák jako poleno. On se na poslední roky stáhl do Podhradí a byl tam takový průkopník zeleně. V Brně byl velký pán a tam si koupil dvě kravičky, okopával políčko a žil úplně skautským způsobem, až do osmdesáti šesti let. Já jsem se mezitím toulal a potom jsem si říkal: „Vždyť za toho dědu tady musí někdo přece dál hospodařit". A tak jsem se dostal do kontaktu s Dyjí a pak už to šlo ráz na ráz.
A ta práce specielně tady na té glyptotéce trvala rok a půl.

A kdy budete odhalovat další sochy a kde to bude?
Je to teď velmi lehké k zapamatování. Je to každá další sobota, deset zastavení, to první máme teda za sebou , druhé je další sobotu, ale pozor na časy. Já jsem ještě nikdy nedělal při východu slunce a měl jsem z toho velkou radost. Ale jinak nechci ty své příznivce tímto způsobem dál mučit, takže další happeningy budou zase v mé obvyklejší době, což jsou spíše noční hodiny. Někdy kolem deváté, desáté.

Panu hejtmanovi se dnes vstávalo těžko, jak vám?
Já jsem vstával dobře, protože už jsem čtyři dny nespal, takže mě to šlo.

To jste měl takovou trému?
Ne trému, ale moc práce. I když to někomu připadá jako střelba od pasu, tak si myslím, že tohleto, z té organizační stránky je dosti náročná záležitost. A nebýt tady mé asistentky, paní doktorky Pavlovičové, tak bych se na to dávno s prominutím vykašlal. Protože v mém věku už je to dost velká zátěž.

A kde jste bral inspiraci k té soše? Je taková svérázná.
Myslíte tou modrou a bílou barvou? Zlí jazykové tvrdí, že jsem si něco dovezl z Bavorska. Tam, je všechno modro bílé. Ale není tomu tak. Vracím se s tímto symbolem do středověku, protože tam jsme i my měli modro bílou. Vždyť si vzpomeňte třeba na kopí rytířů nebo okenice u baráčků a tak dále. Je možná pravdou, že si to to Bavorsko v tom svém folklóru tak nějak déle uchovalo. Já jsem tu modro bílou pojmul už na začátku svého vývoje, když to přeženu, tak od plínek, jako dva důležité symboly k žití, což je vzduch a voda. Ne, že bych všechno natíral na modro a na bílo, to zas ne, ale tady jsem protáhl tu modrobílou kompozici, takže vy ji v té glyptotéce budete moci vídat na všech místech. Takže jsem to chtěl tak trochu propojit. A co se týče té formy, nemůžete dělat nějaké bombastické věci, když je něco zrod.

Lidé možná spíše čekali nějakou dřevěnou sochu.
Ta bude. Dočkají se jí taky. Ta bude na jiném, více chráněném místě. Sice jedna dřevěná socha bude i pod širým nebem, ale tam už bude muset být nějaká impregnace.
Tady šlo hlavně o tu formu. O ten jemný rostlinný prvek. Ten stromeček je v takovém nějakém mladistvém rozpuku.
Stromek se dvěma jabkama mi byl symbolem už od mládí. Já ho mám na nesčetných obrazech.

Pokud Vás alespoň trošičku strhlo nadšení pana Kristka a paní Pavlovičové a jestli vás přemohla zvědavost vidět mistra a jeho dílo na vlastní oči, můžete se vydat na druhé zastavení, které se koná 27. května ve 21.30 v blízkosti obce Staré Hobzí. Ceká vás tam kompozice z kamene nazvaná „Kameny přání". A jestli už na příští sobotu něco máte, zkuste další zastavení. Zámek Drosendorf, Rakousko, dřevoreliéf s názvem „Život". Datum 3.6. a čas 21.30. Určitě to bude stát za to a pokusím se Vám z některé z dalších akcí přinést nové informace.