Rallye historických vozidel Vysočina 2005

Rallye historických vozidel Vysočina 2005

Oslňující lesk nablýskaných kapot, ohlušující hluk motorů, zápach nebo pro některé vůně benzínu - tak vypadalo v sobotu odpoledne Novoměstské náměstí. Kromě toho jste si tu připadali jako v minulém století.

Velký dav přihlížejících zde přivítal Rallye historických vozidel. Účastníci rallye startovali ve Třech Studních, odtud jeli do Bystřice nad Pernštejnem, kde absolvovali Memoriál Františka Proseckého a jejich další zastávkou bylo právě Nové Město na Moravě.

 

Pořadatel Karel Táborský mne do závodu trochu zasvětil.

Kolik aut dnes jelo?
Startovalo se ze Tří Studní a zhruba jelo třicet aut a deset motocyklů, protože bylo špatné počasí. Jinak by toho bylo asi o dvacet strojů víc.

A tady v Novém Městě závodníky čeká jízda zručnosti?
Ano, tady bude jízda zručnosti a potom budou pokračovat zpátky na ubytování. Přes Maršovice, Rokytno a medlovskou hráz.

A jaké tu máte nejstarší auto a motocykl?
No, tak motocykl je tady nejstarší z dvacátého devátého roku a automobily jsou tady: nějaká Tatra, Zetky, Piccolo, takže zhruba tak nejstarší taky ten dvacátý devátý rok. Ty starší vozidla nejely kvůli počasí.

A můžeme se těšit příští rok na další ročník?
Tohle pořádá brněnský Praga Club, takže tohle už je několikátý ročník. Celá léta se to dělalo na Moravci, s tím, že tam to přestalo vyhovovat z hlediska ubytování, takže to změnili a ubytování je teď na Třech Studních. Další ročníky budou pokračovat, takže každoročně by se to tu mělo opakovat. Nové Město by v tomhle už mělo figurovat trvale, protože je to tu při cestě tam i zpátky.

Samozřejmě jsem nezapomněla položit několik otázek majitelům historických vozidel. Prvním z oslovených byl pan Vojtěch Dymáček z Brna.

S jakým autem jste dnes přijel?
Moje auto je z roku 1949, čerstvě zrenovované a poprvé venku. Je to škodovka, která se začala vyrábět po druhé světové válce. Protože je to dvoudveřák, tak z anglického two door vznikl název Tudor. A ten rychle zdomácněl.

Jezdíte Rallye historických vozidel často?
Jezdím každý rok a pokaždé s jiným autem, pokud to jde.

Dalším, kdo si se mnou povídal byl pan Josef Prosecký z Ořechova u Brna.

Můžete nám trochu to své autíčko představit?
Já vlastním Pragu Piccolo z roku 1931. Je v původním stavu, dělám jenom běžné opravy. Jezdí docela slušně, je to prostě můj miláček.

A to auto patřilo vaší rodině odjakživa?
Ne, nepatřilo. To jsem sehnal a původně to prý patřilo nějakému státnímu návladnímu Doležalovi. Ten byl údajně někdy v šedesátých letech zavřený a to auto se takovýma různýma cestama dostalo až ke mně.

A když jsou potřeba opravy, kde sháníte náhradní díly?
Tak hodně si vyrábím, ale dá už se dnes sehnat i hodně replik. Dnes už to není tak velký problém jako kdysi.

Ale jinak je to určitě finančně hodně náročný koníček....
No finančně je to opravdu hodně náročné, většinu z toho, co vydělám, tak cpu do těch veteránů.

Máte jich víc?
Ano, mám jich povíc a pomalu je dávám do kupy a peněz do nich padne hodně.

Jedním z motocyklistů byl i František Dvořáček.


Jak dlouho jste motocykl připravoval na dnešní jízdu?

Dnes ráno jsem dodělal poslední úpravy a vyrazil... Motorku je třeba ještě doladit, ale dnes to snad ujede i v tomto stavu.

Závodíte mezi sebou?
Nejedná se o klasický závod, hlavní je dojet do cíle, časy se nijak neměří.

Každé nové auto nebo motocykl diváci přivítali s nadšením. Mě osobně se více líbila auta, ale i motocykly tu našly své věrné obdivovatele. Na své si přišli i obyvatelé vesnic, kterými veteráni projížděly. Někteří z nich měli oči navrch hlavy, když kolem nich projelo super moderní auto a hned za ním uháněl jeho automobilový pradědeček.