Slušnost a tolerance se už nenosí?

Slušnost a tolerance se už nenosí?

Nedávno jsem šla se psem a s dcerou na procházku. V ostré zatáčce stálo najednou přímo uprostřed chodníku zaparkované auto. Na druhé straně chodník není a zatáčka je nebezpečná, ale auto by se dalo obejít po úzkém pruhu trávníku, který chodník lemuje z obou stran. Dalo by se, kdyby...

Kdyby v autě neběsnil obrovský pes, který na nás zuřivě štěkal. Okénka byla stažená, takže jsem se neodvažovala pokračovat v cestě. Měla jsem strach, aby pes nevyskočil a nenapadl nás.

Majitel auta uslyšel řev svého psího miláčka a šel se podívat, co se děje.Přes zuřivý štěkot jsem se mu snažila vysvětlit, že se bojíme projít. Majitel nic nenamítal a vše by zřejmě proběhlo ve vzájemné shodě. Naneštěstí se do toho vložila majitelka chalupy, před kterou auto stálo.

Začala na mne řvát, jestli mi dělá dobře dráždit toho chudáka psa, že mám IQ tykve, že jsem úplně blbá a další její výroky se ani nesluší opakovat. Chování této „dámy" bylo natolik hulvátské, že jsem se nezmohla na odpověď.

Tato paní bydlí v nejmenovaném velkém městě a pokud prochází vesnicí, kde má chalupu, nikdy neodpovídá na pozdrav. Na to už jsem si zvykla, asi jí nikdy nikdo neřekl, že pozdrav je základem slušnosti. Ale tento její hulvátský výstup je úplně jiné kafe. Jak mám po tomto své malé dceři vysvětlit, že lidé by se k sobě měli chovat slušně, ohleduplně a vzájemně se respektovat? A jak k tomu přijdou další obyvatelé nejmenovaného velkoměsta, jehož je tato paní obyvatelkou? Lidé mají většinou tendenci posuzovat všechny stejně, prostě házet je do jednoho pytle. Její arogantní chování mne opravdu zarazilo. A přitom by stačilo pouze uklidnit psa, abychom mohli projít.

Napadlo mne, co by tato paní asi dělala, kdyby pes z auta doopravdy vyskočil a napadl nás. Asi by mi vynadala, že si dovoluji chodit po chodníku, kde parkuje auto, že mám jít po silnici a raději se nechat přejet.

Už dlouho se mi nestalo, aby se ke mně takto někdo choval. Odmalička mi vtloukali do hlavy, že mám nahlas zdravit a ke všem se slušně chovat. Totéž se já snažím učit své děti. Ale když vidím a slyším někoho takového, nejsem si jistá, jestli dělám dobře. Jestli jim spíš nemám vysvětlit, že nejlepší jsou ostré lokty, arogance, slušná sbírka nadávek a pořádné hlasivky.