Další, tentokrát už osmé zastavení na dlouhé pouti po toku řeky Dyje, bylo v blízkosti Janova hradu u městečka s udiveným názvem - Podivín. I zde Lubo Kristek instaloval a odhaloval jedno ze svých děl, i zde pořádal happening pro potěšení diváků i své.

Úspěch Kristkových happeningů spočívá, kromě jiného, také v umění improvizace. A v tom je Lubo se svou asistentkou Ivetou doslova mistr. Scénář je sice dán dlouho dopředu, ale stane se, že se nedostaví některý z herců nebo chybí část kostýmu, popřípadě potřebný doplněk a dekorace. V každém případě si musí umělec poradit. Někdy přispějí svou troškou do mlýna sami herci. Zkouší se celé odpoledne, večer musí vše dokonale klapnout.

Tentokrát bylo vybráno k happeningu místo poměrně frekventované a zrakům užaslých turistů se nabízela nebývalá podívaná. Mnozí z nich byli tak zmateni, že nevěděli, kam mají jet. Najednou se před nimi zjevilo kouzelné místo plné tajuplných postav, na stromech byly rozvěšeny kousky lidského těla. Pan Kristek všechny zvědavce pozval na večerní představení a zkouška mohla v klidu pokračovat.

Tentokrát byl úspěch happeningu vážně ohrožen, a to počasím. Po celý den bylo velice dusno a vzduch nabitý elektřinou ohlašoval bouřku. Večer se zvedl vítr, náhle se prudce setmělo a začalo pršet. Mnozí měli co dělat, aby udrželi kulisy, které téměř nevydržely nápory větru. A bouřka začala.

Naštěstí se déšť brzy změnil v mírné mžení a posléze ustal docela. Bouřka odešla stejně rychle, jako přišla. Mezitím se setmělo a vše mohlo začít.

Diváci si opět přišli na své. Představení, provázeno podmanivou hudbou Daniela Forró, bylo tajuplné, děsivé i vysvobozující zároveň. Z apokalypsy se znovuzrodila Dyje, aby pokračovala ve své pouti.