Studnické jeskyně

Studnické jeskyně

O jeskyních poblíž vesničky Studnice, která je nejvýše položenou obcí ve Žďárských vrších, kolují mezi lidmi mnohé báje a pověsti. Málokdo ví, jestli vůbec existují, někteří tvrdí, že ano, a že jsou veliké a s krápníkovou výzdobou, jiní říkají, že tu kdysi byly, ale že už jsou dávno zasypány.

Zajímalo mne, jak je to s nimi vlastně doopravdy. S pátráním po jeskyních mi hodně pomohl pan Mrkos z Bílovic, který mne seznámil se svým jmenovcem, Jiřím Mrkosem z Brna. Tento pan Mrkos vlastní některé pozemky okolo Studnic a na jednom z nich se nachází jedna z jeskyní. Díky tomuto panu Mrkosovi, který mne nejen zásobil spoustou informací o jeskyních, ale také nám do té své povolil vstup, jsem se mohla na vlastní oči přesvědčit, že jeskyně existuje. Má i několik chodeb, menších komor a také pár komínů.

Ale nejdříve trochu historie. Těžba a pálení vápna byly spojeny se Studnicemi od 17. století. V roce 1741, kdy byla zakreslena mapa panství Novoměstského, byly doly u Studnice vyznačeny jako „kutiště v provozu". A těžilo se tu i v letech 1909 - 1938.

První zmínky o jeskyních byly v novinovém článku v Moravské orlici v roce 1878. Píše se tam, že jeskyně byly náhodně objeveny v jednom lomu u Studnic poblíž Nového Města na Moravě. Nalézaly se v hloubce patnácti sáhů a co do délky a rozsáhlosti prý předčí veškeré dosud známé jeskyně na Moravě. Jeskyní je podle odhadu 9 - 11 a vybočují z nich rozsáhlé chodby. V jedné z jeskyní se nalézá rybník. Autor článku vyslovil i domněnku, zda nemá tento rybník souvislost s říčkou Bobrůvkou, která „pod horou Studnickou vychází". V jeskyních byla prý také krápníková výzdoba.

Na základě tohoto článku se jeskyně vydal prozkoumat Cyrill M. Mezník, který nám o nich podává podrobnější popis. Mimo jiné uvádí, že v hloubce 18 - 20 metrů byly vytvořeny podzemní chodby, dutiny a tři větší jeskyně. Rozloha celého komplexu je asi padesát metrů do délky, dvacet metrů šířky a dva až deset metrů do výšky. Hlavní chodba byla dlouhá asi padesát metrů a v polovině z ní odbočovala další chodba. Ta zavedla badatele do malé roklinky a pak se obloukem vracela zpět k hlavní chodbě. Od roklinky však vedla ještě další chodba k rybníčku s nepravidelným tvarem, dlouhému 10m a 2-4m širokému. Uprostřed ležel veliký balvan, který se zřejmě utrhl ze stropu. Voda v rybníčku byla čirá. Od rybníku vedla další chodba do dutiny, kde se nacházela ložiska vápence. V puklinách jeskyní bylo možno spatřit krápníky dlouhé 1-2dm.

Jeskyně C. M. Mezník prozkoumal a byl jimi udiven, ale popřel tvrzení autora novinového článku, že by jejich rozměry předčily jeskyně v okolí Brna. Zmínil se však i o vápenci, který se zde těžil. „Vápenec Studnický je po výtce zrna hrubého a přechází do jemného. Jest bezbarvý, bělavý, bílý a namodralý, více než šest druhů vápence Studnického rozeznávati lze." Zdejší vápenec označil za nejlepší z celého okolí, dokonce lepší, než vápenec nedvědický.

O vápenci, který se tu těžil, se zmiňuje i Josef František Svoboda ve své Vlastivědě moravské. Píše o něm, že je velmi čistý, a že odedávna sloužil k pálení vápna. Připomíná i jeskyně, které se tu vyskytují, jde ale prý o zcela lokální jevy, vázané na spodní vodu, které nemají s těmi pravými, krasovými nic společného.

Vápenných dolů bylo v okolí Studnic více, dodnes jsou známy Musilův, Koskův a Mrkosův. Můžete zde najít i zbytky vápenných pecí. Nejzajímavější je ale jeskyně, nacházející se na pozemku pana Jiřího Mrkose. Naše návštěva v ní byla trochu strašidelná a dobrodružná, protože jsme kromě jedné „čelovky" neměli baterku a tak jsme si cestu osvětlovali blesky fotoaparátů. Ty jsme měli tři, takže jsme občas viděli dobře a chvílemi jsme se nořili do naprosté tmy. Nejhorší cesta byla v největší jeskyni, protože je v ní uskladněn domovní odpad zřejmě ze širokého okolí. Najdete tu všechno možné včetně dětského kočárku a jízdního kola. Jeskyni jsme prolezli celou i s přilehlými chodbami, dutinami a komíny. V jednom z komínů mají své bydliště netopýři, my jsme však žádného neviděli.

Studnické jeskyně si vaši pozornost zaslouží. Nenašli jsme v nich sice větší krápníky a nejsou ani nijak veliké, ale jsou raritou. V okolí se žádné jiné takové nevyskytují. A i když tomu mnozí nevěří, opravdu existují.