Dlouho jsme všichni naříkali, kde máme to léto. Téměř do května sníh, stále zima. Nedalo se koupat, při posezení u ohně nás zábly nohy. Poslední dny jsme se konečně dočkali, přišla tepla, která nám chyběla a dokonce předčila naše očekávání. Teplotní průměry lámou rekordy, provozovatelé koupališť si mnou ruce.

A najednou začínáme nadávat, jaké je teplo, že se nedá vylézt ze stínu a podobně. Myslím, že je ten správný čas, abychom si připoměli dlouhou zimu, kterou máme za sebou. To jsme zase nadávali, kdy už přijde konečně to jaro, teplo... Zkrátka nejsme nikdy spokojeni. Pojďme si tedy prostřednictvím fotografií osvěžit mysl, třeba si pak řekneme, že to léto není zas tak špatné.

Snowkiting si na Vysočině hledá stále více příznivců. "Padáky" jste mohli vidět na každé druhé pláni, tento sport si zde našel své místo.

Hasiči si zimy opravdu užili. Na vlastní kůži poznali kdejakou střechu v okolí, jejich ruce přeházely tuny sněhu.

Ptáci nám byli vděčni za každé sousto, kterým jsme jim pomohli přežít tuhou zimu. Na oplátku nás nyní každé ráno budí svým zpěvem.

Někteří řidiči své auto neviděli i týdny. Ušetřili za garáž i benzin.

Cesty, domy, stromy, vše se zahalilo do bílých závojů.

Když ustoupily těžké mraky, bylo vidět nekonečně daleko. V tu chvíli jsme zapoměli, že mrzne až praští a užívali jsme si toho pohledu.

Rampouchy se třpytily jako skleněné a nabývaly úctyhodných rozměrů.

Podobné záběry není třeba komentovat...

Takhle nějak asi vypadá "Ladovská zima".

Kolem silnic byly bariéry takových rozměrů, že nebylo ani poznat, kde je nějaká dopravní značka a co znamená.

Je nebo není to polární záře?

Cestáři si užili své žně. Stroje pracovaly 24 hodin denně, abychom zůstali i za těchto podmínek mobilní.

No a občas nebyly frézy a pluhy v dosahu, musely tedy nastoupit na řadu ruce. Takhle nějak to vypadá, když nejsou na plechové střeše žádné zábrany a střecha zasahuje až do silnice. Potom je možné tento pohled vidět několikrát za zimu.