Vedra, dusno a bouřky šli odpradávna ruku v ruce. Letošní dlouho panující teplé počasí si o pořádnou bouřku doslova říkalo. A nakonec přišla.

V sobotu po poledni zatáhly oblohu těžké černé mraky a za chvíli to začalo. Kdo mohl, honem se utíkal schovat pod střechu. Prudký liják bičoval stromy, trávu i květiny, blesk za bleskem protínal oblohu a rachot hromu bylo slyšet široko daleko.

Většina okapů nestíhala pojmout to obrovské množství vody, a tak se valila všude kolem.

Občas se někde objevila nějaká ta kroupa, ale naše okolí se zřejmě obešlo bez velkých škod.Když už se konečně zdálo, že bouřka končí, najednou se objevila znovu s ještě větší intenzitou. Tak to šlo až do pozdního odpoledne.

Když se konečně obloha alespoň trochu rozjasnila, byl na čistě umytou Vysočinu hned hezčí pohled. Na silnici se objevilo něco, co tam už dlouho nebylo. Kaluže a louže, ve kterých se zrcadlila okolní příroda.

Kapky vody zdobily pestré květy a ve slunečních paprscích zářily jako drahokamy.

Včely, čmeláci a mouchy museli počkat, až jim oschnou křídla. Potom teprve mohli pokračovat v letu. Vzduch se pročistil a voněl travou, deštěm, mokrou hlínou, no prostě létem, jak má být.