Nečekejte žádný pikantní románek. Název je sice trochu zavádějící, ale opravdu vám zde chci popsat své zážitky z „chození" s historikem. Samozřejmě že tím myslím chození po historických památkách.

Jednou za čas oznámím své rodině, že nebudu celý den doma, že budu chodit s historikem. Pro ně to znamená, že neuvařím, neuklidím, nevyperu, nevyžehlím, nezkontroluji žákovské knížky, nebudu řešit jejich spory a obsluhovat návštěvy. Pro mne to znamená, že si vezmu pevné boty, nachystám náhradní baterky do foťáku, připravím svačinu a pití a po minulé zkušenosti ještě sbalím i náhradní ponožky, boty a kalhoty.

Naposledy jsem byla na výletě s Milošem Lopaurem z regionálního muzea Tvrz. Miloš dělá v současné době soupis technických památek. Má toho na objíždění spoustu a vůbec mu to nezávidím. Stačí mi, když se s ním vydám na cesty jednou za čas.

Hned na naší první zastávce v Nové Vsi jsme se nelíbili paní z místního zemědělského družstva. Protože Miloš dokumentuje i objekty zemědělské výroby, fotí i tyto nepěkné a nevzhledné budovy. Ani se té paní nedivím, když se tu najednou zjeví dvě pochybná individua, obcházejí dokola, fotoaparáty cvakají a ona neví, co si má myslet. Nejdříve chtěla volat policii, ale pak se nás šla statečně zeptat, co tu děláme. Vysvětlili jsme jí situaci a ona nám pak ochotně pomohla s lokalizací některých dalších objektů.

V Nové Vsi nás zajímal ještě rybník „Na Červince" a rybník „Obecník", Miloše hlavně kvůli hrázi a obteči a mě protože byly moc pěkné a romantické. Pak se nám ve vesnici podařilo najít i pamětníka, který věděl, kde stávala kovárna. Ta je už dnes k nepoznání přestavěna na rodinný domek. Trochu nás překvapilo jeho tvrzení, že bývalá hasičárna je přestavěna na dnešní kapličku. Ale asi měl trochu i pravdu, protože jsem pak doma z chytrých knížek vyčetla, že v roce 1897 zde byla vystavěna nová kaplička s kolnou pro stříkačku. Zajímavostí je, že plány připravil a stavbu samotnou provedl Karel Šír, stavitel z Nového Města na Moravě.

Rybník "Na Červince"

"Obecník"

Kaplička v Nové Vsi

Z Nové Vsi jsme se vydali směrem na Řečici. Cestou jsme chtěli najít dva lomy a také se zastavit u Tálského mlýna. Lomy jsme už nenašli, pouze to, co z nich zbylo. Postupně jsou zaváženy hlínou a osázeny stromky. Po těžebních pracích tam zůstala pouze trafostanice a ani ta už tam zřejmě dlouho nebude.

Zato Tálský mlýn jsme našli dobře. A spolu s ním i lihovar a nádherný sklep na brambory. Kolem jenom les a louky, prostě pohádka.

Tálský mlýn, níže zmiňovaný sklep.

Od Tálského mlýna jsme se vydali do Řečice. Tady jsme měli štěstí hned na dva hovorné a ochotné pamětníky. Nejen, že na nás nikdo nechtěl volat policii, ale ukázali nám i vnitřní prostory sýpky bývalého panského domu. Ten byl postaven v roce 1615. K němu patřil ovčín, chlévy, zmíněná sýpka a obydlí šafáře. Časem byl dvůr rozdělen na šestnáct dílů. Do dnešního dne se téměř v původní podobě zachovala jen sýpka a chlév. Ten je sice částečně přestavěný, ale dodnes jsou zde viditelná zazděná vrata na obou stranách.

Sýpka

Chlév

A následovala Radešínská Svratka. Tady nás zaujala Strojírna Stehlík. Budova dodnes udržovaná v dobrém stavu. Ještě hezčí je ale místní hostinec. Ten ale mezi technické památky nepatří, takže historika nezaujal tolik, jako mne. Podle bývalého kronikáře stávala za obcí i cihelna, ale my jsme po ní žádné pozůstatky nenašli. Možná i díky bujnému porostu, který je tu teď namísto cihelny. Objevili jsme zde i dva mlýny, které ovšem jako mlýny vůbec nevypadaly. Jen podle čísla popisného jsme poznali, že jsou to ony. A u bývalého kronikáře jsme dostali výborné buchty, které jeho paní právě dopekla. Péct buchty v Radešínské Svratce opravdu umí.

Strojírna Stehlík

Hospoda

Mlýn

Naše další cesta vedla přes Podolí do Radešína. Odbočili jsme ještě k Černému mlýnu, tam se naše focení zase nelíbilo paní domácí a navíc jsem nedávala pozor a pořádně se vymáchala ve strouze.

Černý mlýn

Takže v Radešíně jsme byli rozhodnuti vzít to rychle. Krásné stavení panské kovárny jsme si ale nemohli nechat ujít. Pak budova lihovaru. Tam jsme byli zastaveni policistou, který se nás ptal na důvod naší podezřelé návštěvy. Vysvětlovali jsme mu, proč tu fotíme, ale dlouho se tvářil velice nedůvěřivě. Nakonec nám i on uvěřil a posléze i poradil, kde co najdeme. Nafotili jsme ještě budovu radešínského zámku, která je v dezolátním stavu, sýpku s krásnými opěrnými sloupy a dřevěným stropem a hasičskou zbrojnici. Tím jsme tentokrát skončili. Vlastně já. Miloš Lopaur ještě pokračoval v Bobrové.

Kovárna

Lihovar

Zámek

Sýpka

Hasičská zbrojnice

Takže „chodit" s historikem není, jak sami vidíte, žádná legrace. Lidé ani policie vám nevěří, nohy máte uchozené, oblečení mokré a jste strašně unavení. Ale zato jsme viděli spoustu nových objektů a taky poznali spoustu příjemných lidí. A stálo to za to.