Budou mít naše děti ještě kam chodit na houby?

Budou mít naše děti ještě kam chodit na houby?

Krásu Vysočiny představuje především její přírodní bohatství. Louky, mírně zvlněné kopce a především lesy. Těch je tu všude spousta, ale jak dlouho ještě? Před nedávnem mi zavolal známý, jestli bych se s ním nechtěla jet podívat do okolí Svratky. Něco takového prý jsem ještě neviděla. Můj známý pracuje a pracoval celý život v lese. Tam se taky cítí jako ryba ve vodě. I proto mu není jedno, co se v některých státních lesích děje. 

Pokud se vydáte do okolí Svratky, určitě na první pohled rozpoznáte soukromý nebo obecní les od státního. V tom posledně jmenovaném se v současné době provádí těžba dřeva a to velmi podivným způsobem. Možná ani ne tak těžba jako rabování. Hluboké vyježděné koleje od těžké lesní techniky vidíte každých deset metrů. Estetický dojem, to je to nejmenší. Horší jsou odřené stromy a narušené a odhalené kořeny. I laikovi je jasné, že takto poškozený strom už nebude mít dlouhou životnost. Zde to ale asi nikomu nevadí!

Aby mohl takový obr stroj pracovat, musí si ve svém okolí udělat trochu místa. Tak dochází k vytěžení i zdravých stromů. Prostě rostou v nesprávnou dobu na nesprávném místě. A co překáží, to musí být odstraněno, tady platí zákon silnějšího. Tím silnějším jsme my, páni tvorstva.

Prořídlý porost, který po sobě těžební firma zanechá, ovšem dlouho životaschopný nebude. Může ho ohrozit první silnější vítr. A ještě větší nebezpečí pro něj znamená silná námraza a velké množství sněhu. Koruny stromů, které se nemohou opřít o sebe, ohne sníh k zemi. Kmen to samozřejmě nevydrží a máme tady další kalamitu. Jejím viníkem však nebude tuhá zima, ale nešetrná těžba. Takto násilně přerušená pospolitost lesa bude mít nedozírné následky.

Dalším problémem těžebních firem je absolutní nezájem o následné zalesňovací práce. Ty je nutné provádět ručně, těžká technika tu nic nezmůže. Ale do ruční práce se už dnes nikdo nehrne. A přitom byly tyto práce v minulosti považovány za jedny z nejjednodušších. Už také proto, že nejsou nijak náročné a mohou je dělat i nezapracované síly.Ale je s tím spousta práce. Nejde jen o sázení stromků, ale i o následné vyžínání, atd. Zalesňovací práce jsou však nutností, pokud chceme lesy zachovat i pro budoucí generace.

Nikdo po těchto velkých těžebních firmách nechce, aby se navrátily k ruční pile a starým způsobům těžby. Ale poněkud šetrnější přístup k lesnímu porostu by jejich práci jen prospěl. Vždyť spousta z nás chodí do lesa na houby, maliny, borůvky nebo jen tak na procházku a načerpat nové síly. Ale v takovém lese, jaký je teď v okolí Svratky, snad ani houby nerostou. A když jdete na procházku do lesa, určitě netoužíte přeskakovat hluboké,vyježděné koleje, vyhýbat se poházeným větvím a vysokým pařezům. To není procházka lesem, ale překážková dráha. Problém zde mají i cyklisti na cyklistických stezkách. Ty jsou zabahněné, rozježděné, plné větví, jehličí a kůry. Po stranách je lemují hory kulatiny, někdy máte až strach, že se sesunou a zavalí vás. Takovouto těžbu většinou provádí zahraniční firmy. U nich doma by si něco podobného nikdy nedovolily.

Žijeme na území Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Spousta lidí, hlavně ti z velkých měst, nám závidí čistotu ovzduší a kvalitu životního prostředí. Pokud se budou lesy těžit takovýmto způsobem i nadále, brzy nám jich moc nezbude. Je jen na nás, jak si tu svou čistou a krásnou Vysočinu budeme chránit

 

Související články:Ani CHKO ŽV se nelíbí hospodaření ve státních lesích