Tak tohle všechno jsou názvy jedné jediné plodiny, která se vlastně správně botanicky jmenuje lilek brambor neboli brambor hlíznatý. Má i své latinské jméno - solanum tuberosum.

Dnes si bez nich náš jídelníček neumíme vůbec představit. Ale není to tak dávno, kdy lidé v Evropě tuto plodinu vůbec neznali. Brambory se na starý kontinent dostaly teprve v polovině 16. století a ještě dalších sto let trvalo, než se začaly běžně pěstovat.

O pár let později se tato plodina dostala i na Vysočinu. První písemné zmínky o takzvaných „zemských jabkách" pocházejí z roku 1780. Brambory tu brzy domácněly a to zvláště proto, že nebyly tak choulostivé jako ostatní plodiny, které se tu běžně pěstovaly. Především v oblastech s vyšší nadmořskou výškou, kde byly velké problémy s pěstováním obilnin, se tato plodina brzy ujala.

Brambory nejenže vzdorovaly povětrnostním vlivům a chladnějšímu podnebí, ale nevadila jim ani zdejší kamenitá půda. Také jejich výnosy byly překvapivě vysoké. V roce 1822 se prý urodilo tolik zemských jablek „že je židé kupovali na kořalku za 36 kr míru".

Od roku 1874 se začalo se zřizováním škrobáren a palíren, aby byly brambory ještě více využity a zhodnoceny. Tak vznikaly postupně lihovary nejdříve soukromé a poté družstevní. Tak například v roce 1914 vznikl rolnický družstevní lihovar v Novém Městě na Moravě a o patnáct let později v Německém a v Řečici.

Svůj prvořadý význam neztratily brambory dodnes. Setkáváme se s nimi téměř každý den, stále mají své prvenství v našem jídelníčku. Odborníci se neustále snaží o vyšlechtění nových odrůd, které by byly ještě výnosnější a odolnější. Máme brambory velmi rané, rané, polorané a také pozdní, s nízkým nebo s vysokým obsahem škrobu, prostě co kdo chcete. Pracovníci z Výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě dokonce vypěstovali novou odrůdu fialových brambor. (Jen tak mezi námi, nejsem si jistá, jestli bych dostala zrovna chuť na temně fialovou bramborovou kaši nebo na hranolky v téže barvě). Podle odborníků jsou tyto brambory velmi zdravé, protože obsahují třikrát více látek zabraňujících rakovině než klasické odrůdy.

Začal nám podzim a s ním přichází i doba vybírání brambor. Snad jen málokoho tato práce mine, zvláště na vesnicích, kde má každý druhý nějaké to své malé políčko. Ale nenechte se zmýlit, vybírání brambor není jen tvrdá lopota, po které bolí záda a nohy. Většinou se při něm užije spousta legrace, popovídáte si s přáteli, které už jste dlouho neviděli, sem tam se i něco dobrého a zdravého vypije. A to následné posezení, když už je všechno hotovo a pytle plné „zemských jablek" odvezeny, to se také nedá s ničím srovnat. A kromě toho brambory, které si sami sesbíráte, chutnají úplně jinak než ty kupované. Chutnají a voní po hlíně, slunci, větru, smíchu a po přátelství. Tak dobrou chuť!