Další díl oblíbeného seriálu se natáčel v Jimramově

Další díl oblíbeného seriálu se natáčel v Jimramově

Divácky nejoblíbenější seriál roku 2005, „Četnické humoresky", pokračuje již třetí řadou. Ta se odehrává v letech 1937 - 1938 a setkáte se v ní jak s Karlem Arazímem neboli Tomášem Töpferem, tak s Bedřichem Jarým, kterého hraje Ivan Trojan.

 

 

 

V pondělí bylo na Vysočině překrásné, i když trochu chladnější počasí. Tento den si vybrali filmaři k natáčení dalšího dílu Četnických humoresek. A proto kdo mohl, spěchal na jimramovské náměstíčko, aby viděl práci filmařů, oblíbené herce nebo paní režisérku.

Režisérem prvních dvou řad byl Antonín Moskalyk, který v lednu letošního roku zemřel. Režii po něm převzala jeho dcera, Pavlína Moskalyková, která je také autorkou scénářů. Pavlína Moskalyková je milá, příjemná a usměvavá a bez problémů nám odpovídala na zvědavé otázky.

Co se tu dnes točí?
Točí se tady česko-německá hranice, je to díl číslo dvanáct a jmenuje se „Poslední soud".

Proč „Poslední soud"?
To vám neprozradím. Je to vlastně díl třicet osm a celková série má třicet devět dílů. Celý seriál končí Mnichovskou dohodou a bude tam všechno. Od lásky až po napětí. A snad to budou ještě pořád humoresky.

Říká se, že se na konci budou stěhovat někteří hrdinové do zahraničí, co je na tom pravdy?
No uvidíme. To bych nechala jako překvapení. Ta doba nebyla jednoduchá. Lidé museli dělat spoustu rozhodnutí a některé velmi rychle.

A co říkáte Jimramovu?
Je to tu nádherné. Je to jedno z mála měst, které si drží takový svůj určitý ráz. Nemáte tady odporné dráty, nemáte tady plastová okna. Takovýchto měst a městeček je stále míň a míň a je to škoda. Jestliže se na to dívám třeba i z obchodního hlediska, tak si myslím, že by to mělo časem přinést i turismus, protože lidi z města chtějí být občas na takovém místě. Je tu hezky. Akorát hospod by tu mělo být víc.

Tak snad se jimramovští do příště polepší. Paní režisérka potom musela jít dirigovat natáčení. Přihlížející diváci byli nadšeni, vzorně poslouchali pokyny štábu a zbožně koukali na hlavní protagonisty. Tomáš Töpfer hýřil úsměvy a pro každého měl vlídné slovo. Vůbec nevypadal jako přísný, tvrdohlavý a prudký vrchní strážmistr Arazím.

Velkou a zaslouženou pozornost budili i komparsisté svým oděvem a líčením. Jako byste se najednou ocitli téměř o tři čtvrtě století zpět. Dámy s kloboučky, muži v obleku a v kravatě, nablýskaná stará auta a četníci, kteří byli v té době vážení a respektovaní. A k tomu Jimramov, který se za tu dobu až tak moc nezměnil.