Archiv, to je pro mnohé z nás slovo téměř nepoužívané a také tak trochu tajemné. Ihned si představíme obrovské sály plné dřevěných regálů, na nich spousta listin, dokumentů a knih. Doslova cítíme vůni starých tisků.

Ale to, jak to doopravdy v takovém archivu vypadá, ví jen málokdo. A protože skoro pravidelně chodím do Státního okresního archivu ve Žďáru nad Sázavou, napadlo mne, že by bylo docela zajímavé představit toto pracoviště i těm, kteří zde v životě nebyli.

Samozřejmě, že jsem se této úlohy nemohla zhostit sama a tak jsem o pomoc požádala jeho ředitelku, Mgr. Zoru Černou, která, jak sama říká, už také pomalu patří do inventáře, protože ve zdejším archivu pracuje již od roku 1987. Jejím prvním pracovištěm se stal žďárský zámek. Zažila dvojí stěhování, nejdříve velkomeziříčské pobočky v roce 1991 a pak také ze žďárského zámku na nynější adresu. To bylo v roce 1994.

Paní ředitelka mi pomohla zorientovat se, alespoň částečně, v problematice archivů a spolu s ní jsem pro vás připravila několik stručných informací.

Archiv není veřejná knihovna
V tom máte pravdu, knihovna má ve svém fondu knihy, archiv archiválie. To je zásadní rozdíl. Podle toho se také musíme chovat. Naše odborná knihovna půjčuje jen prezenčně. Veřejná knihovna vám knihy půjčí domů.

Jak postupovat při zjišťování rodopisu
Rodopisci u nás v podstatě začínají. Zde se dostanou do základních dokumentů, jako jsou třeba sčítací operáty, využívají rovněž městské knihy, často dojde i na školní katalogy. Pak mohou použít ještě druhopisy matrik, ovšem pokud jsou k dispozici. Dál už musí bádat v matrikách přímo v Moravském zemském archivu v Brně. U nás si mohou rovněž dohledat ještě majetek v již zmíněných knihách nebo ve sbírce listin k pozemkové knize.
Začínat se tu určitě dá a každý, kdo hledá své předky, tu může dojít bez problémů asi tak do počátku 19.století a když bude mít štěstí, tak ještě dál. To se týká hlavně měst, kde jsou tyto dokumenty mnohem kompletnější.

Co vše se dá v archivu najít
Chodí sem lidé jednak za těmi „vznešenějšími" věcmi, jako jsou právě rodopisy, častými návštěvníky jsou pak studenti středních i vysokých škol a pak sem chodí lidé z ryze praktických důvodů. Třeba proto, že se chystají do důchodu, ztratili vysvědčení a nemohou tak prokázat roky studia. Jim jsme schopni pomoci - nové vysvědčení samozřejmě nevystavíme, ale můžeme jim vyhotovit kopii z katalogu.
Také sem chodí lidé z majetkových důvodů. Jsou zde totiž deponovány sbírky listin k pozemkové knize. Tam si najdou základní údaje, dostanou výpis a podle něj pak dohledávají jednotlivé listiny. Ty máme do roku 1949. Pozdější jsou uloženy na katastrálním úřadu.
Jiní sem chodí z dalších praktických důvodů, jako jsou lovecké lístky, stavby vodovodů, rybníků a i pro jiné projekty.
Někteří z těchto lidí jsou překvapeni, co všechno se tu dá najít.

Kdy do archivu
Pro veřejnost máme úřední dny v pondělí a středu, ale protože jsme tu pět dní v týdnu a mnozí si nepřečtou návštěvní dobu, chodí sem lidé prakticky denně. Pokud je to v našich silách, tak je samozřejmě nevyženeme a rádi jim pomůžeme Jestliže jim můžeme předložit dokument rovnou, tak to vždycky uděláme. Ale pokud musíme předem foliovat, domluvíme se na další termín návštěvy.

Zaměstnanci
Je nás celkem deset, z toho je sedm archivářů, hospodářka, správce budovy a uklizečka. Osm pracovníků je zde, ve Žďáru a na naší pobočce ve Velkém Meziříčí jsou archiváři dva.

Bezpečnostní opatření
Protože jsme uzavřené pracoviště se spoustou vzácných dokumentů, jsou bezpečnostní opatření více než nutná.

Kronikáři
S kronikáři to bylo složitější, protože v roce 1992 zaniklo okresní muzeum, které s nimi do té doby systematicky pracovalo. Pak nastalo na dlouhou dobu vakuum, kdy pomáhala jednotlivá městská muzea a nakonec jsme s nimi začali spolupracovat my. Samostatnou kapitolu tvoří spolupráce s kronikáři na Velkomeziříčsku, kde působí místní městské muzeum. I my tady ve Žďáru se snažíme, a tak už druhý rok u nás probíhá setkání kronikářů. Je to trochu problematické, protože tu máme pro tyto účely velice malé prostory. Do naší jediné velké místnosti, což je knihovna, dostaneme tak třicet lidí. A kronikářů z celého okresu je kolem stovky. Takže všechny akce, školení nebo setkání musíme dělat na etapy.

Zajímavé akce
My teď v dohledné době žádné zajímavé akce nechystáme.
Našim hlavním posláním je péče o archiválie státních i nestátních subjektů působících na území tohoto okresu. Tato péče se odvíjí dvojím způsobem, a to jako předarchivní péče, kdy dohlížíme na to, jak subjekty o své dokumenty pečují a zda dodržují příslušné předpisy. Ve své péči máme několik tisíc subjektů, ať státních či nestátních. Stručně řečeno, pokud chce jakákoliv organizace likvidovat písemné dokumenty, spolupracuje s námi. My pak vybíráme archiválie a zbývající povolujeme zničit. Druhá část archivní péče spočívá ve vlastním zpracování dokumentů - tzv.pořádání, inventarizace či katalogizace, kdy se k archivnímu fondu vypracovávají archivní pomůcky. Třetí část souvisí s využíváním archiválií, to je poskytování služeb badatelům, kteří archiv navštíví, zodpovídání písemných dotazů, zpracovávání rešerší atd. Osvětová či kulturně výchovná činnost tvoří pouze malý zlomek toho, co zajišťujeme. Ale to neznamená, že se neradi prezentujeme. V současné době spolupracujeme se žďárským muzeem nebo s muzeem v Novém Městě na Moravě a Velkém Meziříčí. Kromě toho vydáváme s třebíčskými kolegy každoročně vlastivědný sborník „Západní Morava", teď zrovna vychází desátý ročník.

Ochrana osobních a citlivých údajů
To je trochu složitější. Ochrana údajů samozřejmě být musí. Pokud byste si vyžádala nějaký dokument, který obsahuje osobní data nějakého konkrétního člověka, byli bychom povinni ho kontaktovat a požádat o dovolení, jestli smíme jeho data zveřejnit. Což je v praxi samozřejmě nereálné. Řešíme to tím, že používáme jakousi zkratku. Dokumenty starší sto let jsou přístupné bez problémů, protože opravdu jen málokdo se sta let dožije. Pokud chcete dokument mladší než sto let, musíme ho nejdříve přečíst, jestli osobní či citlivé údaje neobsahuje. Jestliže tam jsou, tak je takzvaně anonymizujeme.
Výjimku tvoří dokumenty KSČ, které byly zpřístupněny jiným zákonem, stejně jako organizace sjednocené v bývalé Národní frontě.

Příprava dokumentů pro badatele
Dokumenty, které badatelům předkládáme, se musí zkontrolovat, některé přečíst a všechny takzvaně foliovat. To je nutné zejména z toho důvodu, aby byl přehled o zapůjčovaných a vrácených archiváliích. Foliování před předložením a posléze kontrola vrácených archiválií je základní povinností obsluhy badatelny. Foliují, když je to nutné, všichni. V podstatě každý, kdo má právě volné ruce. Třeba i uklízečka.

Krádeže
Zcizení jakéhokoliv dokumentu by bez výše uvedených opatření samozřejmě možné bylo. Kradou se hlavně fotografie a korespondence. Historické dokumenty, které lze zpeněžit třeba na burze, jsou nejvíce ohrožené. Proto je nutná právě ona příprava archiválií pro badatele včetně již zmíněného foliování a žádný badatel by neměl být dotčený tím, že mu nedůvěřujeme. Na takové nenechavce bohužel doplácejí ti ostatní badatelé.

Cena uložených dokumentů
Ta je samozřejmě nevyčíslitelná. Materiál má především hodnotu historickou.

Nej žďárského archivu
Nejstarší listina pochází z roku 1396
Nejmladší dokumenty jsou z roku 2005
Nejkrásnější jsou znaková privilegia měst
Nejmenší fondy měří 0,01 bm
Nejrozsáhlejším fondem je fond ONV Žďár nad Sázavou po roce 1960, který má 510 bm.

Archiv v datech
1960-správní reforma, vytvořen okresní archív v současné podobě
1982- ukončení činnosti pobočky ve Velkém Meziříčí, stává se jen depozitářem.
1991 -obnova činnosti pobočky a přestěhování do budovy Agropodniku Velké Meziříčí
1994 -stěhování z nevyhovujících prostor ve žďárském zámku do současné budovy
2002 -zánik okresního úřadu ve Žďáře nad Sázavou, archiv se stává součástí Moravského zemského archivu v Brně

Využití badatelny
V roce 1960 využilo služeb archivu pouze 67 badatelů. V loňském roce jich bylo 191. Nejvíce badatelů ale přišlo na naše pracoviště v roce 2003, to jich bylo 254.

Jestliže jste se doposud do archivu nepodívali, ať už z nedostatku času nebo odvahy, zkuste to. Určitě si odtamtud odnesete spoustu nových poznatků a někdy tam narazíte i na věci, o kterých jste neměli tušení, že vůbec existují. Můžete se zde také dozvědět zajímavé informace o své rodině nebo třeba o místě, kde žijete. A dovolí vám nahlédnout do starých kronik a knih, které jsou krásné nejen svým obsahem, ale také vazbou.