Advent býval obdobím půstu. To ale teď už neplatí. Právě v toto předvánoční období se doslova roztrhl pytel s vesnickými zabíjačkami.

Zapíchnout prasátko má hned dvě výhody. Naplníte mrazáky masem a pak také nemusíte pašíka poklízet v době svátků. Místo toho sedíte pěkně doma a užíváte si klidu a pohody nad mísou dozlatova usmažených vepřových řízků.

Nejdůležitější věc, kterou musíte při každé zabíjačce udělat, je obstarat si šikovného řezníka. Takového nenajdete na každém rohu a tak řezničtí mistři mají v tomto období neustále plné ruce práce.

Pravá vesnická zabíjačka se také neobejde bez spousty pomocníků. Práce je při ní víc než dost, každá ruka dobrá. Než nadejde den Dé, musí se také spousta věcí připravit. Není nic horšího, když je prase zabité a vy teprve shledáváte nádobí, koření nebo zatápíte pod kotlem, ve kterém už měla dávno vřít voda.

Konečně očekávaný den nastal. Začít se samozřejmě musí brzy ráno. Pašíka nějaký odvážlivec vyvede z chlívku a mistr řeznický na něm vykoná popravu. Pokud je takové počasí jako letos, nevypadá pašík, který se vyválí na zabláceném dvorku, zrovna vábně. (Co si budeme nalhávat, vypadá prostě jako prase). Ale to se brzy napraví. Nejdříve se ovšem musí vykrvit. Krev se chytá do předem připravené nádoby a je nutné ji neustále míchat, aby se nesrazila.

Pak se musí prase očistit, posypat smolou a spařit horkou vodou. To aby se z něj co nejlépe odstranily štětiny. Je to spíše mužská práce, protože vyžaduje sílu a vytrvalost. A aby na něm nezůstala ani štětinka, je nutno dočistit kůži břitvou.

Od těla se oddělí hlava, ze které se vyjme mozeček. To je vlastně úplně první zabijačková pochoutka. Osmažený na cibulce a s vajíčky se namaže na chleba. Většinou tato delikatesa zmizí hned, jakmile je naservírována na stůl.

Prase se pak zavěsí za zadní nohy na rozpůrku, rozřízne se břišní dutina a nastává kuchání. Mezi velmi neoblíbené, ale velice důležité práce patří čištění střev. Jestliže však chcete nějakou tu jitrničku nebo jelítko, musí se někdo obětovat.

Mezitím se v místnosti určené na zabíjačky smaží cibulka, čistí zelenina do polévky, připravují škvarky z vnitřního sádla, které přijdou do jelit, vaří kroupy, prostě dělá se spousta další práce. Do velikých hrnců se musí dát vařit vnitřnosti, hlava a kůže, aby bylo připraveno vše na tlačenku, jelita a jitrnice.

Řezník naporcuje maso na větší díly, které se zatím uklidí někam do chladna.

Když jsou vnitřnosti spolu s hlavou uvařené, je většinou už i doba oběda. Silná polívka, jaká je jen o zabíjačce, vám prohřeje žaludek a pak už si každý může vybrat, na jaké maso má zrovna chuť. Ženy si většinou nenechají ujít špičku jazyka, protože podle pověry ta, která ji o zabíjačce sní, bude mít po celý rok jazyk ostrý jako břitvu. Samozřejmě, že se dobré jídlo musí řádně zapít. A na žízeň je nejlepší pivo. Sem tam proložené i nějakou tou štamprličkou. Děti se ale musí spokojit pouze s limonádou.

A pak se už jen krájí, mele, míchá a ochutnává. Hotové prejty se cpou do střev, tlačenka se nalije do předem připravených sáčků a pak už stačí jen jitrnice a jelítka uvařit.

Řeznický mistr ještě rozdělá po zchladnutí maso na menší kousky a pak už odjíždí domů. Ale zabíjačka tím ještě nekončí. Nastává krájení a škvaření sádla, umývání té spousty ušpiněného nádobí a také rozdělování výslužky. Každý si sebou domů odnáší nějakou tu zabíjačkovou dobrotku.

Zabíjačka bývá vždy velikou událostí. Sejde se na ní většinou celá rodina a také spousta přátel. Místo oplakávání pašíkova skonu slyšíte všude jen smích. Takže taková zabíjačka vám přinese nejen dobré jídlo a pití, ale také veselou mysl. Tak si ji nenechte ujít.