Karel Kalný z Habří nemá pouze rodinnou farmu, je také majitelem kotelny, která vytápí několik domů. Část obyvatel vesnice je tak ušetřena zatápění, přikládání, vymetání a údržby kotle. Nemusí se o nic starat a doma mají teplo, což bylo donedávna pouze výsadou bytů v panelácích.

Jak tě vůbec napadlo postavit pro Habří kotelnu? Měl jsi to v plánu už dříve?
Vůbec všechno, co plánuju kolem naší farmičky, musí splňovat jeden hlavní parametr.Nic nesmí být náročné na obsluhu. Je nás tu relativně málo, navíc já mám samé dcery a ty mi třeba s topením moc nepomůžou. Všechno souvisí se vším. My jsme původně topili dřevem, pak elektrikou, což je sice jednodušší, ale zase velice nákladné. Když člověk topí dřevem, tak zažívá teplotní šoky. Večer se kotel napěchuje a je strašné teplo a ráno se probudí do hrozné zimy.
Protože je člověk tvor líný, takže jsem se snažil najít jiné řešení. Tím byla elektrika, která je ale zase hrozně drahá. Takže jsem chtěl kotel, který je automatický a všechno si zpracuje sám. A opravdu se mi ho podařilo sehnat. Je to značka Fröling, což jsou rakouské kotle a firma, která je vyrábí, má dlouholetou tradici. Rakousko je navíc země, která velice prosazuje ekologický přístup k životu. Tam jsem se dozvěděl, že tyhle kotle jsou schopny „zpracovat" i nekvalitní, odpadní dřevo.

Tedy hlavně ty větší kotle, v menších se topí peletkama. Ty se vyrábí z různých zemědělských odpadů nebo z určitých pro toto použití pěstovaných plodin. To je něco, co se musí koupit, stejně jako uhlí. Je to vlastně totéž, jako když máš doma kotel na koks, sám si peletku není člověk schopen vyrobit.
Takže jsme se rozhodli, že pro nás bude lepší větší kotel, ve kterém se topí štěpky. Když jsme zjistili, že se nám nevleze do kotelny, začali jsme uvažovat o nové kotelně vně domu. Původně měla být schovaná v některé z hospodářských budov, protože jsme nechtěli narušit ráz statku. Takto bychom vytápěli nejen náš dům, ale i chalupu, kterou tu mají pronajatou známí.
Přemýšlel jsem, jestli by se nedaly napojit i jiné domy. My zde vlastníme ještě dva další domečky, které pronajímáme. Ty jsou od nás vzdáleny asi sto metrů. Z toho pak vyplynula i možnost nabídnout vytápění sousedům, kteří jsou v dosahu. Takže jsem odslovil tři rodiny, všichni to jsou stálí obyvatelé.
Když jsem se o tom zmínil dodavateli kotle, tak mne ubezpečil, že je to naprosto reálné a spočítali jsme, že se výkonem kotelny dostáváme na sto padesát kilowat, což je relativně pořád ještě malá kotelna. Finančně by to mělo vycházet tak, že při použití vlastního dřeva bychom se měli dostat na velice nízkou cenu dodávaného tepla. Teď už mám první výsledky, ale je to přece jen ještě velice krátká doba na nějaké závěry. Ale určitě by mělo být toto vytápění třikrát levnější, než topení elektrikou. Tím pádem by to mělo vyjít asi na polovinu těch investic, které by se musely vynaložit při topení pevnými palivy. Navíc je člověk ušetřen veškerých nekomfortností typu večer přiložíš a ráno máš zimu.
Takže vychází to levně, investice do kotelny vložená se určitě vrátí. My jsme bohužel nedostali žádnou dotaci, i když jsme se o ni pokoušeli. Dotace může dostat obec nebo nějaké sdružení, rozhodně ne soukromý subjekt. Navíc je jejich získávání strašně složité. Letos byl ještě další problém, protože tím, jak máme a nemáme vládu, nefungují dobře ani úřady a ministerstva.
Institucí, které přidělují dotace, je několik, ale komunikaci mezi sebou mají mizernou. Ty si připadáš jako detektiv, který pátrá, jestli můžeš požádat, či nikoliv. Je to složité. My jsme se po nějakých pátráních a snahách o získání dotace nakonec vzdali.
Já jsem hrozně vděčný tomu, že mám na to, abych si své investice pokryl vlastními prostředky. Kdybych byl závislý na dotacích, určitě bych se do toho nepustil. Velice obdivuji lidi, kteří jednak dotacím rozumí a pak je také umí získat.

Myslíš, že dřeva na vytápění bude stále dostatek?
To odpadní dřevo, které využíváme, je hlavně kůrovcem napadený smrk, který se nedá použít prakticky na nic jiného. A je ho bohužel stále dostatek. Pak odpad z pily, veškeré odkorky, to se dá také použít. No a kdyby nakonec ani to nebylo, tak se pak dá počítat s rychle rostoucími dřevinami. Tím mám na mysli olši, habr, vrbu a jiné, které vlastně usekneš u země a za rok tam máš zase spoustu dalšího materiálu.

Jaká je spotřeba dřeva?
Momentálně ještě nemůžu říct úplně přesně. Ale když naštěpkujeme plný zásobník, což znamená ke každému kotli okolo čtyřiceti kubíků paliva, tak by to mělo v takové zimě, jaká je teď, vydržet na měsíc. Samozřejmě se snižováním teploty se spotřeba zvyšuje a naopak. My už s tím topíme tři týdny, průměrná teplota za uplynulou dobu byla kolem nuly. Topivo pro tyto tři týdny jsme štěpkovali tři hodiny. Takže tři hodiny štěpkuješ a tři týdny topíš.

A náročnost na obsluhu?
Obsluha je vlastně nulová. Kotle jsou řízeny vlastním řídícím systémem. Pamatuje se v něm na veškeré stavy, jako je ucpání podávacího šneku, na to, že vypne proud, prostě na všechno. Ty kotle se umí vypnout a zchladit a když krize pomine, následně se zase zapálit. Člověk je vlastně vůbec neobsluhuje, naopak, když otevře dvířka aby se podíval jestli ti hoří, tak se kotel vypne, protože zaregistroval nějakou chybu. Pro někoho by to asi byla hrozná nuda. Systém je nastavený na určitou teplotu, teď třeba od 55 do 65˚C. Ta teplota je relativně nízká, ale tím, že to topí nonstop, tak ty domy vyhřeje. Zejména starší objekty postavené z kamene, které mají velice silné zdi, mají blahodárný vliv na ekonomiku. Teplo se nakumuluje a zdi si pořád drží teplotu.
Věřím tomu, že naše zkušenosti pomohou i ostatním. Myslím si, že skutečně chybí takovéhle projekty. Tady jsou buď velké kotelny ve městech, které vytápí sídliště, ale že by se domluvilo třeba deset baráků a udělaly si kotelnu, to jsem tady ještě neviděl. Podle mého názoru je to ekonomicky životaschopný projekt. Navíc je to způsob, jak na vesnici vůbec žít, zvlášť pro starší lidi, pro které je mnohem namáhavější chodit do kotelny přikládat. Mladý člověk se na to přece jen dívá trochu jinak.

Není u takovýchto větších kotelen problém se zamořením ovzduší?
Naopak. To je další její výhodou, spíše takovou estetickou, že tady není cítit smrad ze spalovaného uhlí. Nad vesnicí neleží oblak smogu, který by otravoval ovzduší. Pak je tu ještě jedna výhoda. Když má člověk doma kotel, tak se občas neubrání v něm ledacos spálit. Bohužel i nějaký ten plast. Pak se celou vesnicí line strašný zápach. A tím, že topíme centrálně, tak nikdo nic nepálí a odpad odveze tam, kam patří.

Budete vytápět i další objekty?
Uvažujeme o napojení dalších objektů, které tady teprve vznikají. Jedná se hlavně o sýrárnu. K pasterizaci mléka se spotřebuje spousta tepla.

Co ti kotelna kromě tepla přinesla?
Já osobně mám radost, když zjistím, že se to naše působení zde někomu líbí. Zejména když narazím na lidi, se kterými najdu společnou řeč a dokážu s nimi spolupracovat. To je to, co nám umožňuje pokračovat dál. Vidíme v tom určitý smysl a věřím, že to tak půjde i nadále.
Mám radost i z toho, že je to inspirací pro druhé, a že se podnikání zde na Vysočině pomalu rozvíjí, i když podmínky pro něj nejsou zcela ideální. Lidé, kteří chtějí něco dokázat, jsou čím dál více vidět a naopak mnohem méně vidíte takové ty věčné rebely, kteří jen nadávají u piva.

A co říci na závěr? Možná jen to, že kdyby bylo více takových kotelen a více Karlů Kalných, tak by se lidé častěji stěhovali na vesnici a ne naopak. Život je tu mnohem náročnější než ve městě i když, pravda, také mnohem bohatší.