Nepravosti v Horácké tiskárně přijel řešit sám ministr

Nepravosti v Horácké tiskárně přijel řešit sám ministr

Vynález knihtisku patří mezi nejúžasnější vynálezy, které lidstvo stvořilo. Poděkovat za něj můžeme Johannesu Gutenbergovi, který někdy okolo roku 1450 vydal první, ještě velice nedokonalou, tištěnou knihu.

I když zezačátku svůj vynález pečlivě tajil, přece jen se knihtisk postupně rozšířil. A tak si novou knihu mohli dovolit nejen bohatí, jak tomu bylo dříve. Vznikaly nové tiskařské dílny, které se stále zdokonalovaly. Rozvoj knihtisku byl v průběhu staletí poněkud omezován válkami, politickými a hospodářskými poměry či náboženským fanatismem. Nicméně úplně zastavit jej už nikdo naštěstí nedokázal.




Tiskárny existují dodnes. Ty velké, které denně chrlí obrovská kvanta knih a dokonale zásobují stále hladový knižní trh, i ty malé, ve kterých se sem tam vytiskne nějaká brožura, jinak slouží spíše k tisku plakátů, svatebních oznámení, vizitek a dalších a dalších nepostradatelných drobností.




Jednou z těch „malých“ je i tiskárna v Novém Městě na Moravě. Její vznik je datován do roku 1886, kdy Jan Florian Šašek, majitel tiskárny velkomeziříčské, oznámil otevření nové pobočky v Novém Městě na Moravě. Její sídlo bylo v domě č. 100 a prvním tiskem, který vyprodukovala, se stal třetí ročník humoristického občasníku Ozvěna z Ochoze. Vyšel na Silvestra 1886 a bylo to jeho poslední číslo.




V roce 1889 změnila tiskárna majitele. Stal se jím bratr velkomeziříčského tiskaře, František Šašek. O dva roky později ji přestěhoval do nových prostor domu č. 115 a v roce 1903 získal lukrativní zakázku na vydávání zábavně poučného čtrnáctideníku, věnovaného zájmům okresů bystřického, novoměstského a žďárského s názvem Ozvěny z Novoměstska.




Když v roce 1908 prodal František Šašek tiskárnu Aloisi Veselému, přestaly zde Ozvěny z Novoměstska vycházet. Navázal však na ně týdeník Horácké listy, který byl v této tiskárně tištěn až do roku 1941. Alois Veselý založil Vydavatelské družstvo, které zajišťovalo provoz tiskárny. Po druhé světové válce odkoupil tiskárnu stát. Nejprve ji převzaly Olomoucké tiskárny, pak Grafie Brno, v roce 1974 Východočeské tiskárny a po nich Novina Jihlava. Majitel střídal majitele.




21. září roku 1991 byla tiskárna zprivatizována a jejími novými majiteli se stali Pavel Hauptman, Jaroslav Mošner a Bohumil Svitana. V tento den vznikl i nový název tiskárny – Horácká tiskárna.



Současní majitelé Horácké tiskárny Jaroslav Mošner a Pavel Hauptman



Jak vás vůbec napadlo koupit tiskárnu?

My jsme tu pracovali už předtím. Tiskárna patřila pod Novinu Jihlava a kromě nás tam byl i Moravský Krumlov, Třebíč, Znojmo, Velké Meziříčí a Telč. Nakonec se Novina Jihlava rozhodla tiskárny zbavit. Byla vyhlášena aukce a do ní jsme se přihlásili tři společníci. Jeden nás ale později dost nevybíravě opustil.




Takže práce v tiskárně pro vás nebyla nic nového.

To ne. Původně nás tu pracovalo sedm. Někteří spolupracovníci nebo jejich rodinní příslušníci se nám občas postarali o nějaké zpestření. Třeba jeden nejmenovaný pán, který měl vždycky touhu stát se, mimo jiné, novoměstským starostou. Byl neustále velice aktivní. Zdejší pracovníci tu občas udělali něco načerno. A onen pracovník chodil tajně vytahovat z koše a slepovat to, co se jim při fuškách nepovedlo, aby měl proti nim důkazní materiál. Ten samozřejmě brzy získal a své spolupracovníky udal. Vedoucí to ale zahrál do autu a tak nejmenovaný pán oznámil všechno rovnou na ministerstvo. Do tiskárny pak dojel ministr průmyslu vyšetřovat případ rozkrádání socialistického majetku. Vešel jedněmi dveřmi, udělal pár kroků, vyšel druhými, překvapeně se rozhlédl a řekl: „Tady toto, to je všechno?“ Nejmenovaný pán totiž popsal celou kauzu jako obrovské rozkrádání velkého podniku. Pan ministr odjel zklamán a socialistický majetek se v tiskárně vesele „rozkrádal“ dál. Špatně skončil ale onen nejmenovaný pán, který na svou žalovací cestu do Prahy neměl omluvenku, takže dostal „áčko“. Nakonec byl odtud vyhozen.




Vzpomínáte někdy na své začátky v tiskárně?

No jéje.  V tiskárně v Jihlavě byl mnohem větší nápor práce. Tam se dělaly několikery noviny, pracovalo zde okolo sto dvaceti zaměstnanců. Novináři vždycky přinesli napsané články a ty se přepisovaly přímo v tiskárně na sázecích strojích. Dnes je to jiné. Texty se pošlou mailem a za chvíli už se může tisknout. Tenkrát se všechno muselo nejdříve vysázet (přepsat) na sázecím stroji. Tím vznikla sloupcová sazba, pak nastoupili ruční sazeči (metéři), kteří stránky zlomili (složili). Potom proběhla tzv. domácí korektura a následně korektura autorská za přítomnosti redaktorů. Po opravě všech nedostatků byl dán autorský souhlas k tisku. Následovalo kalandrování stránek, tzn. za vysokého tlaku vyražení reliéfního písma do lepenky a tím vznikla matrice, do které se ve speciální ličce odlévaly půlkulaté stránky, které se upínaly na formový válec knihtiskové rotačky. Po tomto procesu byl zahájen tisk.




Máte tu i historické tiskařské stroje…

Rok výroby tohoto stroje (Planeta Fixia) je datován do let 1895-1906 a za první republiky tu nebyl. Měl jiného majitele, který se o něj po revoluci v roce 1989 hlásil. Ale když zjistil, že byl vydražen v aukci, a že jeho majitelem už není stát, tak od toho upustil a přestal se o stroj zajímat.

Tiskařský stroj, který zde byl původně, je dnes vystavený ve Žďáře v Muzeu knihy. Nám zůstal akorát na fotografii.




Na fotografii je celé osazenstvo tehdejší tiskárny a zajímavé jsou i údaje napsané na jejím rubu…

Tady je napsáno, kdy a jak kdo z nich skončil. Například v roce 1930 se zastřelil Suchánek Josef, 1939 se probodl nožem Vodička Bohuslav, stár 35 roků, 1946 předčasně zemřel Veselý Jindřich. Další záznam není datován, je tu jen jméno Slonek Ladislav – knihař. 1943 se úmyslně udusil ve dvoře Smejkal Milan, atd.


Skoro to vypadá, že je zdejší tiskárna prokletá, nemáte strach?

To ještě není všechno. Jeden náš bývalý kolega se v devadesátém druhém roce oběsil. Z nešťastné lásky. Velkou roli tam taky hrál alkohol. Bohužel. Jako sazeč byl kdysi výborný.

Ale už jsme o tom přemýšleli, proč tiskaři končí tak špatně. V tiskárně se pracovalo s olovem, takže na vině bude asi tento prvek. V sazárnách byl veškerý materiál, který se používal, jak tiskový tak výplňkový, ze slitiny olova, antimonu a cínu, a tato je jedovatá. Sazeči byli zařazeni do druhé rizikové skupiny a pobírali příplatek za olovo a měli zdarma nárok na 1/2l mléka denně. Na přelomu 70. a 80. let soudruzi rozhodli, že olovo není jedovaté a příplatek odebrali. 

  




Co všechno zde tisknete?

Původně jsme hodně tiskli pro podniky. Třeba formuláře. Ale takovéto zakázky už dnes zmizely. Každý podnik má kopírku nebo si to pošle mailem. Takže děláme spíš nějaké letáky a návody ke zboží, což jsme sice tiskli i předtím, ale ne v takovém množství. Pak nějaké plakáty, zpravodaj Novoměstsko, zpravodaje Radostínský,  Novoveselský atd., svatební oznámení, vizitky, pozvánky, prostě všechno možné. Z knihtisku jsme přešli na ofsetový a digitální tisk. Plánujeme rozšířit dílnu a vyměnit starou dřevěnou podlahu v poslední nezrekonstruované místnosti za pevnou betonovou. Dřevěné podlahy v tiskárnách byly proto, aby nedošlo k poškození olověných písmenek, nebo jiného olověného materiálu, který spadne na zem.




Co knihy?

To ne, spíš jen brožury. Třeba „Dušejov a okolí“. Nebo různé almanachy. Zatím toho není moc, protože zařízení, které tu teď máme, neposkytuje požadovanou kvalitu. Chystáme se zakoupit nové zařízení, ale je to poměrně nákladné. Splácíme hypotéku, protože jsme museli vyplatit třetího společníka. Ale snažíme se něco levnějšího sehnat, pokrok jde dál a my nechceme zaostávat. Práce by bylo dost, poptávka je pořád, jen musíme zvýšit nabídku.




Horácká tiskárna je sice malá, ale má poměrně bohatou minulost. A před sebou snad i lepší budoucnost.