Když v roce 1635 udělil kardinál Dietrichstein Novému Městu na Moravě v pořadí již čtvrtý jarmark, jistě netušil, jak budou vypadat trhy budoucnosti.

Je sice velice chvályhodné zachovávat tradice, ale... Jarmark, který ve městě proběhl v pátek, by jistě žádného dávného obyvatele Nového Města nenadchl. Trhy byly vždycky něco slavnostního, byla to důležitá událost, na kterou se všichni těšili. Jarmarečníci se sjížděli z dalekého okolí. Řemeslníci zde předváděli svůj um a každý si tu přišel na své. A dnes? Téměř ze všech stánků se ozývala zkomolená čeština a nabídky typu „ Co pán chtít? nebo „Paní zkusit?" . Zboží pochybné kvality, které je běžně k dostání v kamenných obchodech, ničím výjimečné.

Těžko jsem hledala stánky s jakostními, českými výrobky, o rukodělné práci nemluvě. A přece tam byly. Uprostřed náměstí mohli ti, co se tak lehce nevzdávali najít hrnčířský krámek, výrobky ze dřeva, krásná voňavá, po domácku vyrobená, mýdla, léčivé bylinkové čaje, ručně vyrobené šperky a světe div se, dokonce i kováře, který u rozžhavené výhně předváděl své umění. Trochu problém byl dostat se do této oázy klidu. Střed náměstí byl neprodyšně sevřen jinými stánky a mnozí prodejci ho ještě obestavili auty, které působily jako překážková dráha.

Lidé se, stejně jako kdysi, na trhy pokaždé těší. Chtějí si odtud odnést něco zajímavého a nevšedního. Tentokrát však novoměstský jarmark zklamal. I když radnici možná přinesl nějaké ty finance do rozpočtu, návštěvníci odcházeli rozčarovaní. Možná by bylo na čase se zamyslet, jestli by nebylo lépe, kdyby kvalita nahradila kvantitu. Méně stánků, ale s mnohem zajímavějším sortimentem spolu s ukázkami rukodělných prací by jistě přilákalo daleko více návštěvníků. A z podprůměrných trhů by se pak možná staly trhy vyhlášené.