Snad proto, že je jaro, rozverné, veselé a hravé, anebo proto, že se pomalu blíží Mezinárodní den dětí, s akcemi pro ty nejmenší se roztrhl pytel.

Pojďme se tedy na jednu podívat i my. Zavede nás do pohádkového lesa, který se nalézá u obce Pikárec. Malá vesnička, v níž bydlí okolo tří set obyvatel, se najednou zaplnila stovkami návštěvníků. A všichni mířili směrem k lesu. Tedy k Pohádkovému lesu.

Těsně před tím, než davy lidí vůbec dosáhly stínu stromů, dostalo se jim přivítání přímo královského. Ze svého trůnu je mile pozdravila královna pohádek. Její zbrojnoši pak předvedli nejen jak dobře dokážou chránit svou paní, ale i celou pohádkovou říši.

A pak už hurá na cestu. Velcí i malí, mladí i staří, děti, maminky, babičky, tatínkové, dědečkové, strýcové a tety, všichni už s napětím očekávali první překvapení, kterých se v tomto lese nacházelo opravdu hodně. Ani se nenadáli a první zastávka byla tu. A s ní i maminka s Aničkou, které „pekly vdolky z bílé mouky a sypaly je perníkem".

O kousek dál vyprávěl hajný pohádku o Palečkovi a jeho kamarádech.

Lesní cesta přivedla návštěvníky i ke zřícenině starého hradu. Na pařezu seděla krásná Leontýnka a pletla věneček z kopretin. Její tatínek, rytíř Brtník z Brtníku, si nejdříve vyléčil revmatické klouby Francovkou a pak začal kouzlit. Vyčaroval trpaslíky, kteří znovu opravili polorozbořenou zeď, a také spoustu úsměvů na užaslých dětských tvářích.

Pohádku o Popelce zná snad každý. Ale i tak děti netrpělivě čekaly, jestli jí střevíček doopravdy padne a zda si princ odvede právě ji a ne zlé sestry.

V takovém pohádkovém lese lze potkat spoustu pocestných. Většinou to nejsou pocestní jen tak ledajací. Jsou prostě pohádkoví. Stejně jako Dlouhý, Široký a Bystrozraký.

V pohádce však nejsou pouze hodné bytosti. Třeba takový čert rozhodně není kladným hrdinou. A tady si Martin Kabát zahrál karty se samotným vládcem pekel. Některé děti měly malou dušičku, hlavně když na ně čerti občas vybafli. Ale do pekla si neodnesli nikoho a tak všichni pokračovali dál, vstříc další pohádce.

„Šmankote, babičko, čaruj!" Ale babička si na kouzla ne a ne vzpomenout. Ale Jakub, který se vydal do světa, tu spolu s dětmi našel spoustu pohádkových bytostí. A čáry? Snad někdy jindy....

Všeuměl Ferda Mravenec společně s nešikou broukem Pytlíkem vyrobil zbrusu novou houpačku. A první, kdo si ji vyzkoušel, byla samozřejmě slečna Beruška.

Kdo by neznal veselé království hodného krále Miroslava a krásnou, ale pyšnou princeznu Krasomilu z Půlnočního království. Rádcové radili, zahradník zavazoval střevíček a princezna přikazovala a chodila s nosem nahoru.

Cesta pokračovala dál a najednou se před užaslými zraky dětí i dospělých objevil na mýtince palác samotného sultána Solimána. Učený Lotrando nejenže nepřišel o hlavu, ale nakonec získal srdce i ruku krásné Zubejdy.

Pohádkový palác vystřídala chudá chaloupka uhlíře Patočky plná dětí. A za humny se usídlil opravdivý drak. Některé statečnější děti se po pohádce nechaly s drakem dokonce vyfotografovat, i když mu přece jen tak docela nevěřily.

Stejně královsky, jak pohádkový les začínal, tak i končil. Tentokrát se s návštěvníky loučil král, kterému jeho nejmladší dcera Maruška dokázala, že nejdražší na světě není zlato a drahé kamení, ale obyčejná sůl.

Kouzelný les skončil. Z každé zastávky si děti odnesly nějakou maličkost pro své mlsné jazýčky a spoustu krásných zážitků. A za rok se zase mají na co těšit.