Vysočina:Bzučivka zelená, latinsky lucilia sericata. Pro někoho jen protivná moucha, pro jiného pomoc při léčbě nehojících se ran. Říká se jí také biologický nůž a toto označení vůbec v ničem nepřehání. Bzučivka klade vajíčka do různých hnijících látek živočišného původu. Vylíhlé larvy se pak živí mrtvou tkání.

Larvy se k hojení ran používaly od nepaměti. Byl to jeden z neznámějších a nejdostupnějších prostředků. Jejich obliba končila s příchodem antibiotik.

V poslední době se s larvální metodou v medicíně opět setkáváme. Čím dál častěji je vyhledávaná lékaři i pacienty. Letos poprvé byla tato terapie použita i v Novém Městě na Moravě. MUDr. Stanislav Brodina nasadil larvy do ran dvou tamějších pacientů.

V čem přesně spočívá léčba larvami?
Tato léčba není nic nového, byla známá už kdysi dávno. Existuje moucha, bzučivka zelená, jejíž larvy jsou schopny pojídat odumřelou tkáň. A naopak nejsou schopny rozkousat tkáň zdravou. S dokonalou přesností setiny milimetru tedy odstraní tkáň mrtvou a živé si ani nevšimnou.

Takže je tato léčebná metoda lepší, než skalpel?
Určitě je to alternativa, protože indikace je úzce specifická a tato léčebná metoda se dá použít pouze na některé pacienty. Hlavní metodou je ale samozřejmě necrectomie, to znamená skalpel, použití ostrých nástrojů k odstranění nekróz. Ale v určitých případech, kdy nekrózy nejsou ohraničené nebo jsou hluboké, tak tam na úplné dočištění je larvální léčba velmi výhodná.

Říkal jste, že tuto léčbu lze použít pouze u některých pacientů...
Tam jsou celkem jasné kontraindikace. Nesmí se to použít do tělesných dutin, do břicha nebo do hrudníku, na rány v blízkosti velkých cév a rány s tendencí k masivnímu krvácení. Skvělé zkušenosti jsou s larvální léčbou povrchových ran na končetinách. Důležitý je i souhlas pacienta s touto léčbou.

Vy jste tuto metodu použil v nemocnici v Novém Městě na Moravě poprvé, jak jste spokojen s výsledky?
Byla použita konkrétně u dvou pacientů. Výsledek jednoznačně hovoří pro tuto metodu. U jednoho pacienta došlo k perfektnímu vyčištění rány, druhý by potřeboval ještě jednu dávku. To jsou věci, které se nedají hned odhadnout. Záleží na velikosti nekrózy.

Jak celý zákrok vlastně probíhá?
Pacienta nejdříve musím důkladně vyšetřit. Nelze přijmout nemocného a rovnou mu nasadit larvy do nohy. Je potřeba více druhů vyšetření, protože se tato léčba týká většinou diabetiků. Larvoterapie je pouze jedna z mnoha metod dnes u nás uznávaná a povolená. Výběr pacientů je náročný, ale pokud se vybere správný pacient, pak je výsledek dokonalý.
Pokud zjistím, že by tato léčba byla u pacienta vhodná, pak k dalšímu postupu patří objednávka larev. Ty jsou speciálně připravené a sterilní. Rozhodně se nedají používat jakékoliv larvy, i když se nám občas stane, že se dostaví lidé, kterým se do rány dostanou larvy z okolí.
Larvy jsou v kontejnerech zaslány poštou. S písemným souhlasem pacienta je pak aplikuji do rány a tam zůstávají tři až čtyři dny. Signálem k ukončení terapie je to, že larvy začnou opouštět ránu. I když se dělají opatření, aby ránu neopustily, tak v okamžiku, kdy jsou syty, se z ní snaží dostat.

Cítí pacient něco po nasazení larev?
Tihle dva necítili nic. Výrobce udává, že někteří pacienti mohou vnímat pohyb larev a výjimečně bolest.

Jak je to s hrazením zákroku?
Larvální léčbu pojišťovna nehradí, každý pacient si ji musí hradit sám.

Máte už vytipované další pacienty, u kterých by bylo možno tuto metodu provést?
Rád bych to ještě zopakoval u pacienta, který už tento zákrok podstoupil. A rozhodně nechci s touto metodou skončit, určitě přijdou i další pacienti.

Jeden z léčených, Josef Jambor, byl larvoterapií doslova nadšen. „Vůbec nic jsem necítil", pochvaloval si. „S otevřenou ranou se léčím dlouhodobě a ostatní zásahy jsou velice bolestivé. Tenhle bych ale klidně podstoupil znovu."